Instantní člověk v prášku

Anotace: Když se cítím sám, tak jen přidám vodu. Jen to trochu zašumí. A už ho mám.

Už bych se nechtěl vracet do doby, kdy bylo nutné hledat konverzačního partnera na chatu.

(cizinec) čau, asl?
(já) ahoj, přeji krásný večer. Co je asl?
(cizinec) age, sex, location!
(já) aha, je mi 24, jsem kluk, nejčastěji jsem v Praze. Proč je to důležité?
* Uživatel se odpojil.

Jeden by řekl, že při sedmi miliardách lidí na světě, se milý člověk na povídání najde. Já už ale nikoho nehledám - mám člověka v prášku.

Pustím si hudbu, naliji vodu do rychlovarné konvice a nechám ji vařit. Jen to zašumí a člověk se usměje. Podívá se na mě a s naléhavostí v očích čeká, co mu řeknu. Je trpělivý a než se odhodlám začít, přemýšlí proč jsem si vybral právě tu hudbu která hraje a kouká po pokoji, aby o mě cokoliv zjistil.

Člověk z prášku ví, že každý je zajímavý. Je vždy milou společností. Naslouchá. Váží si druhého. Váží si okamžiku.

Jednou jsem si však nezkontroloval datum spotřeby. Musel být už tak dobrý rok prošlý, protože hned začal něco nespokojeně brblat o migrantech, příživnících a vůbec.

Hodil jsem ho do koše.
Byl tam spokojený.

V kredenci se naštěstí nějaký ten další sáček vždycky najde. A tak nezoufám, protože vím, že se my všichni lidé na zemi, už společně nikdy nebudeme cítit sami.