Ráda bych věděla, jaký je pocit umírat. Blednout, stydnout, pouhým obrazem se stát. Miliony radostných tváří.
Proslov: "Byla. Kdo vlastně byla?"
"Není to jedno snad? Půjdeme už hodovat?"
Nikdo si nevzpomene. Věnce víti, mohu já jenom - snad, určitě. Zpráchnivělá rakev, uschlé kvítí, rozpadlý šat.
"Kdo jsem byla? Nikdo. Tvor ubírající O2."