Každý den vychází slunce

Každý den vychází slunce. V poslední době je studené, někdy vykoukne jen ráno, naladí nás svým světlem, barvou a jasem, pak se ukryje za mraky a celý den se neukáže. Jindy nám dá o sobě vědět třeba až na sklonku dne. To vykoukne zpoza rychle se temnícího povlaku mraků a zaplaví celý kraj oranžovo-červeno-růžovou vlnou, která postupně přechází do fialové až karmínově šedé. Slunce je tu s námi každý den, i když je někdy přes zimní temnotu nevidíme. Někdy však vstává velmi brzy, a to rozjasňuje den do zlatomodrých teplovětrných melodií. Takový den se pak stává neskonale dlouhým a dětsky nekonečným. Je to den se Sluncem – den s chladivou vodou, která Tě hladí, den s šumícím větrem v korunách stromů, den s dlouhou rozpálenou silnicí, den plný vzrušujících kořeněných vůní, které rozpalují Tvoji smyslnost, den který je naplněný celým vesmírem, zdá se Ti, že nikdy neskončí, ale on přesto skončí. A zítra? ........... každý den vychází SLUNCE.

23.1.2005