Můj život a myšlenky o něm

Anotace: Neberte to zas tak vážně. Někdy mám dojem, že mi hrabe a tohle je právě jedna z těch chvil. Ale o těchto věcech přemýšlím od malička a vrtají mi dodnes hlavou...

Nepřemýšlíte někdy o životě? Zkuste si někdy sednout do houpacího křesla a nechte se ukolébat jeho pohyby, stejně tak i myšlenkami, které se vám budou toulat hlavou...
Často mě napadá, jak je vlastně možné, že já jsem já. Jakto, že existuje něco takového jako je duše a jakto, že máme vůbec nějaké pocity? Proč je moje duše zrovna v mém těle a ne v jiném? Zajímalo by mě, jak působí má osoba na ostatní lidi. Protože oni mě vnímají jinak, než vnímám já sama sebe. Někdy bych si přála vcítit se do ostatních lidí.
Jak je možné, že dokážeme rozezat bolest, strach, úzkost a na druhou stranu i štěstí a radost? Je to snad jen nějaký složitý proces chemických reakcí? Copak to jsou jen chemické reakce? Copak něco tak krásného jako je např. zamilování může být jen chemická reakce???... Tomu nevěřím.