po dešti

kapky bubnují
ty to máš součástí dne
posloucháš , vnímáš
s úsměvem prosvětluješ okolí

...umíš se dívat nad mraky...

padá a padá déšť
kde se ztratilo slunce?
i zem je napita dosyta
nejkřehčím leskem

lepší zapálit svíčku, než nadávat na temnotu...


každý déšť jednou skončí
den ožije barvami
vysuší slzy
aby při začátku se objevili brzy


...ráno je všechno hezké, protože den ještě nezevšedněl a my jsme si ho ještě nestačili otrávit...

nejsi lhostejný
vnímáš chudobu
zahříváš srdce v prostředí
v kterém se nacházíš


..ve velkých věcech se ukazují lidé tak,jak potřebují,v malých tak,jací jsou...


chlad mizí
lidé roztávají v tvé blízkosti
skromností je odzbrojíš
i zahořklá trnka nalézá slad
když rozdáváš kousek štěstí


...člověk se stává hezčím,když má radost…


chudí lidé nemají jinou možnost,než si pomáhat
pokud budou myslet jen na sebe,nepřežijí
tvou laskavostí se nepovznášíš nad druhé
sedneš si k nim,abys jim viděl do očí


...věci nevidíme takové,jaké jsou,vidíme je podle toho, jací jsme my sami...


i když v šanc dáváš svůj život
ostři ,ostří tvůj charakter
nebojíš se výzev a smrti
soupeři nechápou tvé chování


...shovívavost vítěze dokáže poranit srdce i spravedlivého...


snažíš se slovem urovnat spor
závist je slepá
nevnímá tvou mírumilovnost
ta je dvojsečná a má své hranice


...nikdo nechce být litován ,zraňuje to jeho hrdost...


prosíš je ať přestanou
už je pozdě
vzbudili tygra
který cítí krev


...kapka lásky ,může uhasit i veliký oheň nenávisti a hněvu,umění je ho odložit...


laskavost kterou si zasel se vrací
po dlouhém dešti
je krásně
vzduch svěže voní


...nečekejte na to, až vás někdo povede; začněte sami, člověk, člověku...