Závislost

Nebudu ti kázat chlapče, jak je to strašně špatný a ať bojuješ, atd..

Stejně si to vpálíš za nejbližším rohem a nějaký pindy ode mě necháš odpařit společně s tím kouřem, až to budeš rozpouštět... řeknu ti jen, že:

Vím, co to je...

Je to jak ta holka - s očima z jedlých kaštanů žíhaných tmavou čokoládou, jejichž jedlost padá s hořkostí fermeže, kterou jsou natřeny, aby se v jejich lesku následně odrážel jiný, než tvůj odraz – která se ti tak strašně líbí, a kterou vidíš pokaždé jen odcházet krokem, co je oddanému psu, kterýho jsi našel odvrženýho v jedný ze zákrut serpentin, co se tak často a rády opakují, vlastní, když se přisírá k, až nezdravě sebevědomýmu kroku toho tlustýho, škaredýho cápka z druhýho patra, jak má ještě ke všemu, proti tobě, trojnásobnej plat (je tudíž 3x víc sexy, než ty..).

Doga, jdoucí jak piraňa ti po noze, protože na ní cítí zbytky odéru parfému svobody (ano, ten, co má tak krátké trvání – o to víc ale fetí..), který jsi nafasoval v dárkovým balíčku od nějakýho šmejda, po úspěšném přebrodění svýho Pádu do injekčních stříkaček, kde když klopýtneš na nějakém oblázku z minerálu abstinitu, či snad šplouchne vyšší vlnka, zanechává ti vpichy návratu, čím dál blíž tvýmu velínu, plnýmu zhovadilejch inženýrů, co si zaplatili tituly..

Jak stará babička Boženka, za níž se vždycky rád vracíš, abys ochutnal její !nepřekonatelné! palačinky s domácí ostružinovou marmeládou, po který by ses vždycky mohl utlouct, aby ti četla pohádky, který uměla líčit s vervou jí vlastní, aby tě houpala na kolenou, aby si s tebou hrála, aby……aby pak nakonec vždycky padla únavou do postele, protože už je hodně stará a do noci si s tebou nikdy hrát nevydrží, proto jí další den, kdy se k ní zase vracíš, dáváš tabletky na únavu, který jí sám předepisuješ a ona je ochotně polyká a polyká, až nakonec jednoho krásnýho dne umírá, protože její starý tělo už zkrátka takovej nápor nemůže vydržet. Jenomže ona neodchází! Najednou zjistíš, že její tělo bylo jen kokonem monstra, který čekalo přesně na tuhle chvíli a tehdy si vyměníte s „babičkou“ role a tabletky musíš polykat ty! Po tunách..

Je to zkrátka to, co popisuješ jedním dechem a tak lehce – jak chcal bys to rovnou uchem z hlavy na papír (monitor)- protože je to tak přirozený! Závislost je přirozená jak tělu, tak i mysli (nikoli duši), je v každém a nemusíš pro ni šmátrat kdesi v hlubinách svých pilinných zásob, slepujících se kanagomem ze sentimentálních tub, v pelety, co ucpávaj podavač tvýho kotle, v němž už pak není, co by hořelo..

Takže až se příště budeš zase třást, skrčenej v koutě, vzpomeň si na nás, na všechny, jsme v tom s tebou, jenom si nenosíme ty své v lahvičkách, ale ve: flaškách, cigaretách, v milovaných lidech, v nenáviděných lidech, v lidech, které neznáme, v zálibách, ve zvířatech, v PC hrách, v různých jídlech, v nehtech, v životě...Všechny nás straší ty krásné, ale nedosažitelné hnědooké slečny. Dogy, co nás cupují, po našich nekonečných pokusech osvobodit se. Milované babičky, které už nemůžeme dostat zpátky, ať se snažíme sebevíc.

A prosím, vím, že to asi nebude lehký, ale dávej si nějaký peníze stranou, ať  to pak rodičům alespoň trochu ulehčíš.