Návštěvnost
Čas na vlastní já
Čas na vlastní já
Anotace: Máš všeho nad hlavu a nevidíš východisko, jak z toho ven? Možná přemítání nad mou úvahou Ti budou mé myšlenky inspirací. Budu tomu moc rád.
Tento příspěvek věnuji především ženám, ale muži i děti mohou načerpat trochu k pochopení a třeba je spontánně napadne, jak pomoci, své manželce, mámě, babičce a vykouzlit jim úsmĕv na tváři, který jakoby odešel.
'Jsem žena, a nemám právo na odpočinek, ode mne se žádá oddanost a pořádek, jak ve vztahu, výchově a neméně v domácnosti, to už ani není možno pomyslet na vlastní uspokojení tužeb, to se nenosí a je to nepřípustné, abych uvažovala jinak. Přímo sobecké!'
Připadá ti to povědomé, nebo naopak si říkáš co je to za žvásty?
Mohlo by se zdát, že takové uvažování je přímo případ pro pana Chocholuška z filmu - Jáchyme hoď ho do stroje, jenže...
Kolik žen, potažmo mužů v domácnosti je ve stavu, kdy už nejsou schopni uvažovat jinak, než co je ještě do konce dne zastat, a to den co den. Myšlenka na jejich pohodlí je ta tam a snad by to byl hřích i na to jen pomyslet.
Když však po letech urputného snažení už není takový jedinec schopný myslet i jinak a ve všem vidí, to musí být v cajku, co by tomu řekli lidi, kteří vlastně ani nikdy nemohou takovou snahu ocenit, neboť takový člověk přes všechnu usilovnou práci pro domácnost a pro své blízké, širší okruh přátel ztratil a v jádru ztratil i sám sebe, neboť mu nezbývá čas na sebe sama.
Chtě, nechtě taková žena i zkrze všechnu čistotu, strádá ve svém nitru a dokonce je naštvaná a nevrlá, že její obĕtavou práci nikdo neocení a je znechucena neustálou arogancí druhých v jejím okolí, kteří znehodnocují její tvrdou práci. I přes tyto její pocity urputnĕ usiluje o dokonalé vyhoření.
Okna, špajz, skřínĕ a všechna domácí zákoutí se musí lesknout. Svátky jsou skvělou příležitostí říci, je to zvyk, to jinak nejde, to se musí. A opět se vynoří silná myšlenka, co tomu řeknou lidi, když neuvidí přes ta naše špinavá okna... Už si ani není ochotna přiznat, že ta okna jsou už dávno dvakrát čistá.
Dej si pauzu, sedni si, nedej se. Zvedni oči a pohleď na tu krásu života kolem sebe, vnímej potřebu svých blízkých, být vědomě spolu. Udělej si čas pro sebe, zajdi si zaběhat, s rodinou do přírody, nebo jen tak seď s rukama v klíně a vzpomeň si na své zrození.
Na svět sis nepřinesla nic jiného než dobro a to je třeba zušlechťovat. Uvolni se prosím a opusť nepodstatné ze své mysli, jsi potřebná, ovšem ne jen ostatním, ale především také sama sobě.
Když vypustíš páru z tlakového hrnce života, nemusíš mít obavy, že se špagety rozlétnou po okolí.
Je čas na sebe!
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Nelze než souhlasit ;)
27.11.2020 23:22:13 | Emily Říhová
ano ano, pořád se snažíme dělat dojem na ostatní, bojíme se, co si o nás pomyslí a útěchou vlastní bídy je nám jen jejich uznání, a přitom...
Krásně vyjádřeno :)
22.11.2020 17:15:21 | M. Novák