Nalezeno 6 záznamů. Zobrazuji 1-6.
Báseň o měsíci, který je zároveň obrazem nás samotných – o proměnách, skrytých stránkách i kráse, kterou v sobě vždy znovu najdeme.
Báseň „Hvězdy“ je zamyšlením nad tím, jak nám noční obloha ukazuje cestu — jako tichý kompas, který zná naše přání a mlčky nás provází tam, kde hledáme jistotu i naději.
Báseň vypráví o věčném spojení člověka a nebe - symbolem klidu, krásy i vzpomínek. Hledání odpovědí, jistoty a stopy těch, kdo už nejsou mezi námi. Nebe zde představuje prostor, kde se mísí ztráta s nadějí, ticho s prosbou a bolest s láskou.
Přemýšlení o tom, co s námi láska dělá - když léčí i ničí zároveň. O bolesti, kterou někdy potřebujeme, abychom se mohli znovu nadechnout.
Báseň o vině, kterou člověk cítí, i když mu všichni říkají, že žádná není. O okamžiku, který se zaryje do paměti, a o otázkách, na které neexistuje odpověď.
Pohled do mysli, kde bolest šeptá i křičí zároveň. Krátká, ale silná výpověď o tom, jaká to je hledat hranici mezi tím, co cítíme, a tím, co si jen namlouváme.