Básně autora WOAM
Nalezeno 42 záznamů. Zobrazuji 21-40.
(psáno 18. 7. 2007)
tentokrát to odnesl dunící plechový had s číslem deset... :)
v dnešní podvečer zavanul rozkodrcanou tramvají č.9 takový nepatrný záchvěv větru...snad proto, aby mě donutil cosi napsat...
:") ...tak trochu podle skutečnosti... tak trochu... :")
Dnes jsem cestou ze školy míjela jeden kostel. Bylo poledne a zvony se ozývaly už zdálky... ale když člověk přišel pak blíž... nevím, proč mi to zvonění připomíná chřestění kostí..., prostě nevím...
(ta anotace je spíš tak trochu výklad v tomhle případě) Ty tvoje nedosažitelný cíle ke kterým se tak rád a usilovně plazíš... a nakonec se z nich stejně stane jen další špatná zkušenost, co tě někam postrčí. A to někam úplně jinam, než jsi chtěl.
...neberte mi moje nicotná jezírka zapomenutých nadějí...
...jen kratičká básnička, kterou jsem napsala o hodině matematiky, to bych asi neměla přiznávat, ale žádnej strach, vůbec se to toho všeobecně nenáviděnýho předmětu netýká ;) ...lidi mi o ní řekli, že je dojala, tak ji sem taky posílám. :)
(psáno 14. 4. 2006)
Babička jednoho večera poslala vnučku na mši a ona na ni zapomněla. A když pak běžela v tom nečase ke kostelu, najednou pro ni všechno bylo její vinou. ...člověk si je někdy tak strašně jist tím, že je vinen...
...náladovka asi za 3minuty, ale celkem si myslim, že se mi to povedlo vystihnout...
Krátká básnička o tom, jak moc dokáže bolet, když vám něco šílenýho sebere poslední kousek života, co měl ještě smysl... ....a o tom, že by se asi člověk měl umět sebrat.... ale o tom já si asi můžu nechat jenom zdát... :(
...kratičká básnička o lidském šílenství...
...kdosi si kdysi kdesi pouštěl draky... taková básnička na zamyšlení :)
Je to jen jedna velká metafora. neuměla jsem se rozhodnout, jestli to hodit mezi "smutné", nebo mezi "láska", ale že je v ní o lásce psáno jen v metaforách, přidávám ji ke "smutným" dílkům. Snad se bude líbit...
Je to jen prachobyčejná kašna na náměstí... Zná od lidí snad úplně všechno, ale jen jediné chladné světlo se každou noc pohrdavě mihne jejím světem, aby, jen co ho začne obdivovat, hned zase zmizelo. Měsíc. Její Měsíc...
můj malý letní sen odkvetlých pampelišek... :)
...váhala jsem, ale nakonec jsem to udělala. Vešla jsem do té šeré místnosti. Sama. Neznalá. Ochromená svoji nejistotou. Ale už jsem tady. Sedám si do křesla a z té vůně všude okolo se mi nějak začíná točit hlava...