Básně autora Verule
Nalezeno 100 záznamů. Zobrazuji 61-80.
Minule jsem si s láskou šeptala a teď se ji zas ptám. Proč?
Taková procházka je balzám na srdíčko, který bychom měli občas (i častěji) užívat.
Ta skalka je opravdová, ale ten konec... Je možný???
:( No schválně, kdo mi poradí?
Zase nám odešel jeden v letech za mladší šťabajznou. Nééééé můj. Možná jsem měla být na konci básně tvrdší a ono by to šlo... Co vy na to? Nabídněte lepší konec.:))
Vnoučata mi dorůstají a já sleduji jak se pomalu mění, ta sladká stvořeníčka k zulíbání. No, puberta mocná to čarodějka. A mě je najednou do pláče, jak strašně ty roky letí......
<<< Někdy se to schumelí >>>
Tak jako každá žena, mívám své zápory. (Ne bez důvodu) A umím se pěkně naštvat. Co vy dámy, zůstanu v tom sama?
Tuhle baladičku jsem napsala na památku kamarádovi,který už není mezi námi. Už patnáct let sní svůj věčný sen. "Moc mi chybíš."
Ale ten rum,.... To chce. :)
Kdo bude chtít, dám mu recept.....
.......Mládí žít začíná, stáří jen vzpomíná.......
I tohle mě napadá, když nemůžu spát.
Už jako malá, jsem měla svůj svět a když je mi těžko......vracím se.
Já vím, že každý z Vás má už našich politiků dost. Já už víc než dost a tak jsem si schladila žáhu touto básní. Přestože se to ve mě vzteky vaří, napsala jsem ji ve vší slušnosti ale posouzení je na Vás. Pokud budete komentovat, NEŽINÝRUJTE SE.
***Poslední dobou mi moc do smíchu nebylo. A tak jsem o něm, jak by řekl náš Bean "trošku popřemejšlela", až vzniklo tohle "domyšlení". Popřemejšlejte taky a napište i Vy. Bude to zadání?*** :)
Touha??? jak ji vlastně definovat?
Není to často, ale občas to na mě padne.