Nalezeno 10 záznamů. Zobrazuji 1-10.
Když se ocitám ve chvílích, kdy musím odvrátit tvář, ráda bych odpustila. Ale pokaždé, když to zkusím, zjistím, že to byla marná snaha zachránit něco, co již dávno neexistuje.
Jako popelka se pronouzím, jako popelka zas usínám...
Nevím, jestli je to dostatečně srozumitelné, je to spíše na způsob Romeo a Julie, co se týče veršů...Jinak báseň má vypovídat o tom, jak svět dokáže lidi klamat a oni ten klam přijmají a využívají proti sobě.
Škoda, že s odchodem milovaného nezmizí i v zpomínky...
Lidé jsou tak sobečtí...
A já pořád čekám na tebe a ty nikde... :-(