Básně autora Kozoroh 1
Nalezeno 361 záznamů. Zobrazuji 321-340.
Vzpomínky na Lásku jsou vždycky krásné, i když občas i smutné, když květ touhy jen tak planě vykvetl a člověk nikdy nepoznal sladkost jeho šťavnatých plodů...
Člověku se žene hlavou spousta myšlenek o tom, jaké by to bylo, kdyby se lidé méně honily za pozemskými statky, nalezli si více času pro sebe i pro druhé, nebáli se být na sebe hodní a vůbec dávali najevo krásné city a myšlenky. A svět by se změnil v Ráj!
Je zajímavé, kolik inspirace a chuti dál žít dodá člověku pár pochvalných slůvek od někoho, kdo sám píše překrásná dílka. Tahle básnička v trochu jiné podobě byla poděkováním za milou kritiku té, co má jméno zářivé hvězdičky z oje malého vozu, severky.Cap
Nevím jak vy, ale já mám mnohem raději drobné dárky, které mi někdo dá jen tak od srdíčka, protože vím, že dárce na mne v té chvíli myslel s láskou a vložil do výběru i kousek sebe! A o tom je i tahle básnička!
(Noční motýl v lásce znamená, že je marná, že je ztracená...) Zpívám si píseň z operety, a smutek svírá srdce mé, zas v duchu líbám Tvoje rety, chtěl bych Tě zpátky, děvče mé!
Milá Tayo! Tuhle básničku jsem psal ještě na základce, takže jsem byl mladší než Ty. Má duše byla nevinná a čisťounká jako alabastr, stejně jako je teď ta Tvá!Věnuji ji Tobě jako odpustek za tu mou porno báseň. Snad potěší Tvou dušičku, ač je smutná!
Podvečerní snění o tom, co již není!
Tisíckrát můžeš snít o tom,co směl jsi mít! Nyní už je to jen nádherný prchlý sen!
Tohle je vlastně písnička jako ostatně hodně mých dílek. Melodii stručně naznačuji: la lala lá la lalalá, la lala lala lá, la lala lala lala lá, la lala lala lá.
Kdysi,snad ještě za Komančů,běžel v Tel-evizi seriál "Lovy beze zbraně".Tehdy vznikly první 2 sloky téhle písně!Zbytek mne napadl dnes,za vlády Apačů! Má asi tuto melodii: La lala lala lala, la lala lala lá, la lala lala lala, la lala lalalá.
Motto: Láska je větší než příval slov! O lásce se nediskutuje, láska je!
K oslavě lásky pozvedám svůj hlas...
Villonská balada na zadaná slova: Hlas, sklenka, stůl, prdel, štěstí.
Dnes jsem kuře-melancholik! Při úklidu jsem narazil na tyto nepravidelné verše, které jsem psal, když jsem se dozvěděl termín svatby dívky, kdo mi přirostla k srdci, protože je to moc fajn človíček, jakých je dnes málo! Zbylo mi foto z tabla a vzpomínky.
Další bláznivé dílko,co mi vytrysklo z nitra jak silný pramen čisté vody při vrtu! Verš sice občas kulhá a slabiky raději nepočítám,ale je to odraz mé duše!
Když člověk miluje,ustoupí rozum stranou....
při četbě čarodějčiny básně jsem se zamyslil nad tím,co to znamená,když člověk miluje a náhle tu byly veršíky,jen nezvyklý typ střídání rýmů,s nímž jsem začal/abc,abc/ mne trochu zdržoval.
Zas jsem se nechal inspirovat cizí básní a jak bájný kouzelník Žito napodobil svoji kouzelnou soupeřku a kamarádku čarodějku...I když ji, na rozdíl od Žita, nakonec nepolknu. Kdo by mne pak potěšil a inspiroval svými dílky? ;oG
Fantazie je krásná věc! Umožňuje nám prožívat i to, co ve skutečnosti není, a to tak intenzívně, jako by to skutečností bylo! Anebo je to jen zhmotnělá touha po něčem, co nám chybí a o co si tělíčko říká, ač rozum se po zklamání všemu neustále brání?
Má lásko! Myslím na Tebe, ale Tys příliš vzdálená a tak si tu tak veršuji a představuji si, co by mohlo být, kdybys teď byla tady!
Kdo jednou vstoupil do bouřlivých vod "Literu",ať už jako nesmělý brouzdal či odvážný plavec,je tím poznamenán navěky!I já jsem neodolal tomu pokušení a důsledkem je,že pouhá zmínka o velké mouše stačila mé fantazii ke vzniku následující básně...;oD
Po literu jsem bloumal, a v duši smutek měl, rozličná dílka zkoumal, co dělat nevěděl... Až náhle,jak blesk z nebe, Tvou báseň četl jsem, a vzpomněl jsem na Tebe, pár veršů napsal jsem...
Miláčku! Život je tak krátký, a já dostat tě chci zas zpátky...