Díla autora Rozmarýna
Nalezeno 120 záznamů. Zobrazuji 41-60.
Bylo tu, není tu; má smysl se ohlížet zpět, avšak nikdy ve ztracených nadějích. Buď volný.
Pár měsíců stará, přesto stále aktuální báseň; je totiž známo, že i když má člověk snahu, nikdy veškeré své neduhy změnit nedokáže.
Všem, které miluji.
Občas je pravda lepší než dobrý úmysl bez ní.
Další koupací. Kdo by si vzpomněl na nebohou Ofélii?
V duši bordel, jarní úklid v nedohlednu.
Bytost, ve které se věčně bijí dva proudy - ctnostný a neřestný: člověk.
Jsem zkrátka místy s praktickým životem nekompatibilní.
Starší, červnový kousek, věnovaný věrnosti. PS: lomikámen pro slečnu neškubat, symbolizuje frivolnost :-).
A tak (se) hledám.
Nadějná. Křehkou ledovou krustu rozehřálo Slunce. Nechť svítí na cestu i vám.
Trochu netradiční podzimní poezie. Kdo by se jenom nadál, že v listopadu pokvetou šeříky?
Silně láskoidní spis sesmolený v brzkých ranních hodinách (zvláštně roztříštěnému rytmu se proto není třeba podivovat).
Snad v limbu mě přijmou mezi sebe
Na miskách vah duše převáží tělo.
Jedno starší, tentokrát trochu posmutnělé dílko, které se svými prsty přeci dotýká přítomného okamžiku.
Nemá vždy svědomitého zahradníka.
Ne každý boj je vítězný.
Když na duši sněží...
Modlitbou proti Antispáse. (Pro vysvětlení: "meditace" je můj vlastní básnický žánr, který propojuje filosofickou úvahu a duchovní modlitbu.)
Po delší době jedna zasmušilá, pocitovější. Vždyť to znáte, jednou nahoře, jednou dole.