Nalezeno 11 záznamů. Zobrazuji 1-11.
Jako popelka se pronouzím, jako popelka zas usínám...
Škoda, že s odchodem milovaného nezmizí i v zpomínky...
Lidé jsou tak sobečtí...
Když se ocitám ve chvílích, kdy musím odvrátit tvář, ráda bych odpustila. Ale pokaždé, když to zkusím, zjistím, že to byla marná snaha zachránit něco, co již dávno neexistuje.
Nevím, jestli je to dostatečně srozumitelné, je to spíše na způsob Romeo a Julie, co se týče veršů...Jinak báseň má vypovídat o tom, jak svět dokáže lidi klamat a oni ten klam přijmají a využívají proti sobě.
A já pořád čekám na tebe a ty nikde... :-(
jako upír jsem fascinující, ale realita je krutá.