Nalezeno 28 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Deprese, kdo nezažil, nemůže pochopit... ten strach, že i to poslední světlo naděje zhasne a nebude důvod bojovat
Tři krátké básničky napsané jen abych si udržela ještě chvilku zdravý rozum. Někdy se toho prostě sejde moc najednou.
Snad ani nejčernější temnota, nezhasne ve mně naději.
Nejsi princ na bílém koni, jsi víc, jsi přítel a opora v boji.
Asi všichni zažili takové to přátelství navždy, které se nějak vytratilo. Ale bylo tu a byla to moc krásná doba a na všechny ráda v dobrém vzpomínám. *
Každý má někdy krásné sny, ze kterých se nerad probouzí do světa reality.
...
Slova mají moc pohladit po duši, řečená i napsaná...
Zmatek v duši, v očích slzy, mozek mlčí, srdce buší
Tohle přišlo tak nějak úplně samo, když jsem jela autem. Tak mi to nedalo a když jsem zastavila, tak jsem ji napsala na papír.
Jen pocity z procitnutí, že je mezi námi prázdno, které nevím, jestli ještě dokážeme překlenout.
Je dobré mít nějaká nesplněná přání a touhy, člověk pak má pořád o čem snít. Vím, že kdybych chtěla víc, mohlo by to zničit to hezké, co je teď. Přesto se občas tak nějak zamyslím...
Jen potřeba něco napsat, když mne přepadl náhlý smutek.
nevím, snad jen potřeba vypsat se ze smutku...
...aneb zamyšlení na tím, proč má člověk takovou radost, když se ta kytička u jména změní z červené na zelenou.
Nedávno jsem trochu uklízela a dostala se mi pod ruce krabice s "poklady" z let dávno minulých. A mezi nimi byla i tahle básnička, tak ji sem tak trochu ze sentimentality zveřejňuji. :-)