Nalezeno 28 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Svět... Navždy zavřený do snění
Slova mají moc pohladit po duši, řečená i napsaná...
Pro mého kamaráda, který je mojí hvězdou, která září i na temném nebi, aby mi ukázala cestu a naději. děkuji
Chvilka zastavení při vaření čaje.
Deprese, kdo nezažil, nemůže pochopit... ten strach, že i to poslední světlo naděje zhasne a nebude důvod bojovat
Jen pocity z procitnutí, že je mezi námi prázdno, které nevím, jestli ještě dokážeme překlenout.
Zmatek v duši, v očích slzy, mozek mlčí, srdce buší
Tohle přišlo tak nějak úplně samo, když jsem jela autem. Tak mi to nedalo a když jsem zastavila, tak jsem ji napsala na papír.
Tvůj úsměv hřeje...
Také jedna starší, ale chybí mi tu datum, tak už nevím, ze kdy...
Asi všichni zažili takové to přátelství navždy, které se nějak vytratilo. Ale bylo tu a byla to moc krásná doba a na všechny ráda v dobrém vzpomínám. *
Snad ani nejčernější temnota, nezhasne ve mně naději.
Nejsi princ na bílém koni, jsi víc, jsi přítel a opora v boji.
Je dobré mít nějaká nesplněná přání a touhy, člověk pak má pořád o čem snít. Vím, že kdybych chtěla víc, mohlo by to zničit to hezké, co je teď. Přesto se občas tak nějak zamyslím...
...aneb zamyšlení na tím, proč má člověk takovou radost, když se ta kytička u jména změní z červené na zelenou.
Někdy stačí jen vědět, že vás má někdo rád a všechny problémy a smutky jsou hned menší.
...
Jen potřeba něco napsat, když mne přepadl náhlý smutek.
Tři krátké básničky napsané jen abych si udržela ještě chvilku zdravý rozum. Někdy se toho prostě sejde moc najednou.