Výběr autora Philogyny1

---

  Ježek spí / sny / pod prahem lesní polorozpadlé chatrče /
už bez sváteční halenky /
zima tluče špačky
pro pichlavý vesmír
naj

pro nedělní chvilku poezie - kde je jídlo tam to žije

  Noc na nabírání prázdnoty těla
přisypu špetku chilli
vybílím špajz po chvíli i ledničku chtěla by chtěla ---
A je to tady
n

---

  Nebe ždímá kapky blaha na zem padá jemná vláha zalévám tě polonahá pro kobylí jablíčko   Je večer a na nebi prosakují fláky červánků ze star

---

  Píšem si z opačného mostu šílenství že světlušky vyhořely že nemaj ústa zkouším vybarvit hlad měkkou tužkou: bílá do hluboké bílé než n

---

  Pavouk uchytil do svých sítí motýla vítr mu marně křídla otvírá motýl se naposledy zazmítá naproti světlu --- uslyšíš chci tě je tu šílená to

---

  Vyber jednu noc :  jen jednu jedinou bude to jedle s temnou hladinou vím to napíšu pro ni oset pcháč a naše dítě Smutek uslyšíš klíčit tmu do

---

Někdy přemýšlím, kde začíná stáří ženy. Ztrátou muže? Miláčka? Jesení?
Děti ani vnuci neudrží žíněmi smyčce nad hladinou jesetera.
Jenom muž

---

  Té noci mi sníh v očích vykreslil námrazu     pikanou s urvanou šlí dětství           odemkl jsi       v místnosti hřadovala tma s hřebínkem pras

koláž a černá tuš

  Tvýma rukama prochází vůně prastarého dřeva   Lilith Eva had večerní chlad od potoka nejdeš obejít přes roh farní zahrady  vstoupíš do ženy jak

---

  Krásní lidé se rodí z motýlích kukel v zapomenutých krajích
pijou zelnou šťávu
pak umírají
do lesních cest bez souřadnic mapy

a

  slib mi     Po porodu jsi ochrnula diagnóza: paréza pánevních končetin i moje tělo ochrnulo ležíme vedle sebe tvoje morda těsně pod

věnováno

  Uložila jsem tě do šťavele
už nad tebou bdí
věčné světlo tmy
budeš se mi v noci zdát
vím to
maličký rejsek
v pokři

archiv

Hloubku nehledej z pohybu vodoměrky vypluje slunce   Večer po dešti ožily skuliny ptačího smíchu vítr si začal s líným měsícem chat nakonec ozna

---

  V rozpažených očích sahala mu do klokočí bolest se komíhá na hrazdě skutečnosti --- někdy keři odstřihávala větve s perokresbou ptáků dovnitř

---

  Musela toho dne vyházet všechny bezejmenné luční koníky ze starých knih vlastně to byly jen záložky vlastně pokaždé stejný obličej /pak mohla v