Výběr autora Poetrygirl

Myslím, že ten název mluví za vše...

Chci říct promiň ale ty odvracíš hlavu.
Chci si to celé vyříkat ale ty neposloucháš.
Vyříkat... z toho slova ti naskakuje husí kůže.

..Všechno to přišlo strašně znenadání. Ani jsem se nemusela zamýšlet nad něčím životem... Prostě se to stalo.. Popravdě jsem ani nevěděla kam to zařadit...

V obležení krásných růží básník leží,
do prázdného papíru zkroušeně hledí.

Růže nahé, prosté, odhalené.
Nesoucí si trau

Občas přemýšlím nad osudy ostatních. Začnou mě napadat verše a už to nezastavím.

Hezký úsměv máš, ale vůbec ho nepoužíváš.
Hezké oči máš ale zalité jsou slzami.
Když o své nejbližší se staráš,
a tvou péči ni

Ten den toho na mě bylo zkrátka moc. Potřebovala jsem ze sebe dostat svou frustraci a přitom přišla na svou oblíbenou metaforu. A připadá mi, že každý má občas své 4Z a zbytek.

Chci do toho lesa běžet
Běžet a křičet co mi plíce stačí
Udělat to po čem mé srdce lační.
A pak vyhovět svému tělu rozdrtit své m

Báseň o zhrzeném muži na pokraji sil a možná i pokraji života. Čeho všeho je člověk schopen když je zoufalý...

Muž chodí jen tak ulicí.

Z paměti vymazává tváře na něj myslící.

Muž dál chodí, tvář zadumanou,

košili