Výběr autora Paulín

Kamarádi.

Jarda,Jarda,Jarda. Sem tam jedna miliarda. Drogy, perník  šťastná země s milým Jardou. Podvody, ksefty to on umí  kdekdo pak tu jenom čumí. Ouh

Úvaha politika. A odpověď slušného člověka. Politika jako mocenská mafie která nemá jasný řád a pravidla slušnosti.

Nerozumím ale jsem. Teplé místo já si hlídám. Odporuji, škodím všem. Kariéra, manny moje hobby. Jsem politikem této doby. Byznys, rauty, chlastan

Na stromě.

Bože dej ať jsem jak obyčejný list ať neumím psát, ať neumím číst.   Na stromě poznání  mé přání, mé vyznání.   List ve větru víry a naděje  sn

Vzpomínek.

Stůl plný kopretin  a s chutí sladkých vín  vzpomínky navždy zůstanou.   Ač v dáli jsme nyní  Pálava stále v nás. Vždyť svět je plný krás.   J

Ztracený kousek světa. Rok 1789.

Rapa Nui. Vichry běsní noční černou oblohou. Blesky jako hněv bohů křižují zem. Sem, tam, déšť lijavec skrápí pustinu. Padá jak slzy rozhněvaných

před bránou já budu stát.

Až odlétne hejno bílých vran já stát budu před branou. Před branou svatého Petra nahý jak psí kost.   Ve vichru svědomí svědomí, tam pod černou

sedmitečné. Kdopak ví proč mají sedm teček na zádech?

My jsme ty holky berušky my přilétly jsme z Dobrušky.   Jupí, héj! Hudbo hrej! Tancujeme, zpíváme. Létáme z květu na květ máme rády tento svět.

brouci co ukazují svoji sílu...

Dva roháči kamarádi řecko-římský zápas svádí.   Na mýtině v lese každý brouk se třese. Fandí všichni i ti malí co by si jen spolu hráli.   Slu

Potkali se u Kolína...

U Kolína, u Kolína dva medvědi řádí Malej a Velkej. Skvělí jsou to kamarádi.   Hu, hů, lokomotiva už jede za ní vagonek Malej pak zas balon naf

Déšť. Snad to jsou opravdu slzy andělů.

S kapkami deště tmou noci se vzpomínkou. Tiché krůpěje polibků slz andělů snáší se z nebe k nám.   K nám vinným. Provinilí životem shonu klapot

Který není jen pro děti.

Můry, mouchy, štěnice cvrčci, včelky dělnice švábi, škvoři, mnohonožky všichni mají holé nožky.   Hrobaříci, chrousti, vosy také chodí v trávě b

Smyšlený název, ale možná existuje.

V hospodě U pavouka písničku veselou kdekdo si brouká. Veselá směsice pivní plné sklenice na stole se neohřejí. Štamgasti se jenom smějí.   Jen

nejraději pro děti.

Raci, šneci, bělice a těch je tu nejvíce v řadě pěkně za sebou hele lidi támhle jdou!   Následují okouni jsou to staří mrzouni pak jdou malí su

Věnováno té která je i pro její těžkou chvíli s námi. Víra a síla vše uzdraví.

Zůstalo jen prázdné místo. Omšelá stěna, bílý rám, co ze zdi spad. Na věky.  Není snad. Truchlivo, oheň a dým. Zlé pryč. Co s tím?   Oči co vl

Na mámu která by dnes měla 83 narozeniny.

Tvé oči, milé, laskavé už nejsou. Tvé oči ukryly se do hlíny. Tam pod křížem kamenným.   A svět se točí dál.   Mami. Ještě jsem tady. Však s l

V širém poli...

Jsem jak rozpůlený strom.   Bleskem či něčí krutou rukou. Větvoví skleslé, vrány co do kůry staré tlukou a míza vyschlá drolí rozpraskaný kmen.

Tak pozor v noci na ně!

Joj, v noci černé najednou, na ráz prolétl mi nad hlavou pták. Velkej mokrej pták. Sakra, kýho výra,  netopýra, už je to tak.   Kde se tu vzal?

Čas tak neúprosně běží i v mlze. Bohužel.

Mlhou se ztrácím. Stárnu asi. Podzimní tichá chvíle pod kůži leze.   I moje šedé vlasy ztrácí třpyt a lehkost známých vín. Zůstalo jen těžké víno

ve společné chvíli...

Manon, má drahá Manon. Při čaji o páté tvé oči září v tom tichu věčnosti. V tom teple citů.   Dlaně co smutně touží po letmém doteku. S úsměve

Večerní tichá chvíle...

Své srdce koupu ve štěstí neskutečný krásný jas s večerní tichou chvílí.   Odevzdání, radost, ruce teplo i žár uvnitř sebe. Šťastná chvíle, pro