Malý chlapec padá na domy
Rychle sráží se v něm atomy
Zmar a zkáza! Můžem za to my
Vědcům klid a koním obroku
Všechno znát chcem v zájmu pokroku
Jaké divy každých sto roků!
Nová doba vždycky nabídla
Čerstvě otevřená stavidla
A též zákony a pravidla
Neustále další tažení
Možná už jsme trochu zkažení
Po staletích všeho snažení
Někde prosakuje přes víru:
Není už té snahy přes míru?
Vzdyť přec co jsme v rámci vesmíru
V očích věčnosti jen nahonem
V místě pustém prázdném lakomém
V nekonečnu pouhým atomem
Možná jsme a možná je to všechno jen iluze. :-)
08.06.2020 12:57:24 | Dreamy
Určitě jsme, jen je potřeba hledat tu správnou perspektivu:)
09.06.2020 12:25:53 | R.K.