Nikdy nečekej na Godota

Už zase čekám na Godota,

který se zrodil ze smyček mých představ

Vyplynul z iluzí náhodných lásek

z nocí poskvrněných smíchem,

který nebyl ani dětský ani ještě nepatřil dospělému

Vedu dialogy a jako vždy

si mylně odpovídám

a z nicotných momentů 

zrnku písku podobajícím 

stavím katedrály

Hledám smysl v každém zakoutí hříchu,

v každém záhybu kůže,

v tepající krvi muže

Čekám na Godota

Čekám na iluzi o které doufám, že se jen iluzí zdá být.