Utonem v obilí

Utonem v obilí

 

Zpívá ti vítr ve vlasech,

poslouchám mezi prsty,

utonem v obilí,

jméno tvé jitru na rtech,

zaznívá ozvěnou v dešti,

svět je opilý

 

Duha se klene úbočím,

kde kráčíš ke hvězdám,

kde zastaví se dech,

srdcem se lásce zaručím,

se slovy poskládám

sbohem samotě v bílých zdech

 

Rozcestím mezi klasy

pokosen láskou na kolena,

píši tvé jméno pozpátku,

proklestím mírné i tropické pásy,

zůstalas ve mně  ponořena

s příchutí jahod a pelyňku.

 

 

 

 

Hořkosladká ve své kráse,

opojena životem

zůstáváš, když se stmí,

duši koupeš v mléčné dráze

pohlcen hlubinným snem,

jsi pro mě tajemstvím.

 

Svlékám tě po slupkách pomerančů

poznávám po vůni tvoji duši

uzrálas chutí dobrých vín,

pro každou bolest v tobě pláču,

tnu trny na růži,

pro každou radost zahořím.

 

Zpívá ti vítr ve vlasech,

v dotecích protékáš mezi prsty,

utonem v obilí,

jméno tvé jitru na rtech,

i po letech zaznívá ozvěnou v dešti,

jsem láskou opilý