NEVĚSTY

NEVĚSTY

Anotace: Před svatební cestou...

 

NEVĚSTY

 

po sté a prvé

jí novým akordem

postříbřil vlasy

načechrané něhou

vánek

až z onoho času

 

kosí trylky

mu zapískaly

tu furiantskou

jako tenkrát

když spolu dotančili

až na mlat

a jeho oči šelmy

lačně plály ve tmě

po kořisti

dotekem nadosah

 

usmála se

mramor je hladký

jako jeho

paže kdysi

co ji svíraly

když spolu lehávali

        však zase budou

        už brzy

 

spánkem

se otřela o chladivý kámen

každou vráskou

už se ho zase dotýká

tam za předělem

 

zavřela víčka

náhle tak mladá

a krásná

jako její úsměv

který teď patří

jen jemu

 

bylo tu dobře

                   s ním

a bude jim dobře i tam

ví to

pro co jiného

(a jejich děti)

byla na světě

a pro co jiného

ho i opustí

smířená opět s ním

i se sebou

 

jen stařenky

se umí tak usmívat

když ví

že je nikdo nevidí

jak se chystají

 

                  za nevěsty

 

Praha, 22.6.2014

 

http://www.youtube.com/watch?v=eOaBOgRRTEA

 


Autor Amonasr, 22.06.2014
Přečteno 1196x
Tipy 46 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Iva Borecká, Dreamy, Kaprikorn, Cipori, Aida, zdenka, zelená víla, maryshka, Záklopka, isisleo
ikonka Komentáře (34)
ikonka Komentujících (13)

Komentáře

Milý Pepo, děkuji za tu nevěstu...protože každé nevěstě kráčí naproti ženich...možná jsi ho tam už tušil...děkuji za krásnou báseň- báseň hlubokého citu, který Ti maminka předala. z

25.06.2014 15:47:15 | zdenkareagovat

Milá Zdenko, vím, co máš na mysli, a také si to tak vysvětluju. Moc děkuju za Tvá slova :-)

25.06.2014 16:42:53 | Amonasrreagovat

úplně jsi mi dostal, mám slzy v očích...takováhle díla se snad ani nehodí nějak tipovat, tohle se cení někde úplně jinde a jinak...
připomněl jsi mi pacientku na onkologii, kterou jsem při jejím odchodu držela za ruku, bylo to její přání, byla to zvláštní chvíle, naději jsem nehledala a cítila jsem strašný klid, její klid, její smíření i když jsem věděla, že je tu ještě její muž, byli hodně staří, ale tolik lásky z nich vyzařovalo a smířili se i s tímhle, on odešel zanedlouho po ní... a já ji držela za ruku do poslední chvíle, kdy mi dlaň ztěžkla v dlani, pohladila jsem jí, otevřela okno a cítila jsem svobodu...
díky tomu, jsem si vzpomněla i na mého tátu, když na tom samém místě odcházel on, já ho držela zuby nehty tady, pro mě, protože mě tu nemohl nechat, protože to prostě nebylo fér... v posledních hodinách jsem u něj seděla a říkala mu, tak buď si vezmi kousek mé síly nebo jdi, takhle přeci ne, takhle tě tu přeci nechci...vypadal, že mě nevnímá, ale vnímal, odešel a já každý den vím, že tady někde je...že existuje něco mezi něčím ....děkuju za tuhle báseň a smekám před tebou...

24.06.2014 13:38:00 | zelená vílareagovat

A já smekám před Tebou a děkuji Ti za tento procítěný komentář, který by mohl být na Literu plnohodnotným samostatným textem, jenž by mnohým mohl dát mnohé... Mé básni je ve společnosti takového sdělení víc než dobře... :-)

24.06.2014 14:12:21 | Amonasrreagovat

tak to je .... krása, mám slzy v očích
ST

23.06.2014 21:43:48 | Záklopkareagovat

Děkuji, v tomhle případě jsou pro mne slzy to největší možné uznání... Vážím si toho :-)

23.06.2014 23:51:11 | Amonasrreagovat

..hmm..stárneme všichni..tak nějak..
..ale "umět" stárnout je dar..

..citové dílko jsi vytvořil..:-)

23.06.2014 17:36:23 | isisleoreagovat

Děkuji, drahá isisleo, mám radost, že Tě po dlouhé době zase vidím, a to právě u tohoto textu... Mám k těmto veršům sám trochu zvláštní vztah, proto je mi Tvé zastavení zde obzvlášť příjemné a milé :-)

23.06.2014 17:43:02 | Amonasrreagovat

To je nádherné, úplně mě to dojalo. Andrea

23.06.2014 17:13:37 | AndreaMreagovat

Moc děkuju, takové přijetí má pro mne velký význam :-)

23.06.2014 17:29:28 | Amonasrreagovat

Josefe, tak tohle je NÁDHERA

23.06.2014 15:12:37 | Radhuzareagovat

Josefe, tak tohle je NÁDHERA

23.06.2014 15:12:37 | Radhuzareagovat

Milá Radko, od Tebe si uznání vždycky považuju, ale v tomto případě si ho cením dvojnásob. Fakt jsi mi udělala velkou radost. Děkuju :-)

23.06.2014 17:28:44 | Amonasrreagovat

...ona je ZCELA JINÁ, živá. Máš skvělé Múzy :)

23.06.2014 20:47:00 | Radhuzareagovat

Ano, taky vnímám, že to tentokrát přišlo nějak jinak... Za tuhle konkrétní múzu asi někdy zapálím svíčku v kostele. Ovšem pokud jde o múzy, Ty si rozhodně také nemáš na co naříkat... :-)

23.06.2014 23:50:04 | Amonasrreagovat

... možná proto tak ráda pálím svíčky ;), moc děkuji

24.06.2014 11:38:12 | Radhuzareagovat

:-)

24.06.2014 12:26:44 | Amonasrreagovat

...tak takto bych chtěla zestárnout....moudře,pokorně,vyrovnaně a s neuhasínající jiskrou v oku i srdci a
s humorem.Krásně něžná je Tvá báseň,jakoby z jiného soudku,něco hezkého
z Tebe...../úsměv/.Ji.

22.06.2014 19:56:48 | jitoushreagovat

Děkuji, vím, že napsanému velmi dobře rozumíš a jen bych Ti teď v podstatě zopakoval to, co jsem napsal před chvílí v odpovědi Pamíně. Ta odpověď je tedy adresována i Tobě, milá Jitko :-)

22.06.2014 22:07:41 | Amonasrreagovat

Atmosféra této Tvojí drobotiny mě vrátila k Seifertovi a jeho Mamince.
Něžné, citlivé, dokonce nabízející rajskou perspektivu, překládám si to tak, že až budu zanedlouho :-) stařenka, budu mít taky takový úsměv a naději...dokonce se v tuto chvíli přistihuju u myšlenky, že by se leccos dalo stihnout ještě tady, pokud bych přidala na dobré vůli a toleranci a... a...

(Nedokázal bys Amonasře napsat ještě něco tak inspirativního, že bych to dokázala...? )

22.06.2014 18:36:19 | Pamínareagovat

Milá Pamíno, kéž by to takto i na jiné působilo, moc bych si to přál, i když to nevznikalo nijak programně. Pro mne osobně tento text znamená jakoby jakousi katarzi po čtyřech měsících od odchodu mé mámy, kterou v posledních pár týdnech a zejména dnech zrazovalo fatálně tělo, zatímco myšlení ne, takže se ty závěrečné dny pro ni staly doslovným martýriem, kdy se cítila být druhým „na obtíž“ a velmi těžce se s tím vyrovnávala, i když jsme jí to všemožně vymlouvali. Jako by mi to téma seslala ona sama, aby mi dala znát, že došla svého klidu a smíření a ten její odchod se tím pro mne teprve teď fakticky završil. Maně jsem si při psaní také vybavil, jak před šestnácti lety hladila umírajícímu tátovi ruku a plakala, a já je nechal v té navýsost intimní chvíli o samotě, když jsem poprvé v životě mezi nimi viděl proběhnout nějaké láskyplné gesto. A s údivem mi teprve v tu chvíli došlo, že ho milovala i přesto, jak jí dokázal den co den nespravedlivě a sebestředně (kvůli vlastním nevyřešeným frustracím) ztrpčovat život. Představuju si, že ji tam někde už taky hladí a vynahrazuje jí všechna ta léta, kdy jí svoji něhu a laskavost nedospěle odpíral v době, kdy si je zasloužila jako nikdo jiný. Všem současným i budoucím stařenkám tak z celého srdce přeju, aby měly důvod i možnost se na svou poslední svatební cestu jednou takto těšit.

22.06.2014 22:04:53 | Amonasrreagovat

Děkuju za velmi osobní sdělení, Amonasře. Musím se opakovat - vážím si důvěry a otevřenosti, které se mi na modrých stránkách dostává.

23.06.2014 17:55:22 | Pamínareagovat

Na všechno už dávno přišla lidová moudrost - jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Důvěra za důvěru... :-) Ne, že bys to zrovna Ty (či kdokoli jiný) nevěděla, ale už jsem to dnes v jiném komentáří taky napsal - opakování je matka moudrosti... ;-)

23.06.2014 18:02:17 | Amonasrreagovat

Jednoduše.... Krásné obraty, tleskám :)

22.06.2014 17:02:06 | Elisa K.reagovat

Děkuji, milá básnířko Eliško :-)

22.06.2014 17:04:20 | Amonasrreagovat

po sté a prvé
jí novým akordem
postříbřil vlasy
načechrané něhou

tohle se mi neuvěřitelně líbí,to jsou básně které mě oslovují,tady jsi mě překvapil a neuvěřitelně hezky!!!

22.06.2014 11:19:51 | střelkyně1reagovat

Milá střelkyně, Tvá odezva mě doslova pohladila, děkuji :-) Napsal jsem to totiž v noci po návratu z úžasného koncertu, který jsem trávil v báječné společnosti, a to cosi hluboké a čisté, co ve mně zůstalo, jsem chtěl nějak zachytit. Vzpomněl jsem si na lísteček starého strojopisu s jednou básní od slavného básníka, jehož jméno je tam připsáno ne mou rukou a vůbec už netuším, jak se tato jediná cizí báseň dostala mezi útržky mých vlastních dávných rukopisných pokusů, ani od koho jsem ji někdy dostal. Ta poetika je tak krásná a nedostižná, že jsem se jí chtěl nechat inspirovat, a první ke mně přilétly ty verše, které cituješ. No a dál už jsem jen pokračoval neznámo kam... ;-) Tak mám velkou radost, že Tě to takto oslovilo :-)

22.06.2014 11:58:25 | Amonasrreagovat

jako kdyby jsi mě tou krásnou básní přenesl do toho úžasného včerejšího večera.To já děkuji a zdravím všechny pražské kocoury:-))

22.06.2014 12:05:19 | střelkyně1reagovat

I můj kocour s potěšením zdraví - mňaaaau! - a já s ním! :-D

22.06.2014 12:09:44 | Amonasrreagovat

dotekem chladné milosti
prý nevěsta tě pohostí
po stoprvé a co druhé?

akordem stříbra
pro mytí oken všech furiantů

ne neznám Frantu
ani jeho paže
pro nevěstu


a farář káže
pro něhu?
stařenkám se vrátil úsměv...

22.06.2014 11:18:09 | básněnkareagovat

Je to pro mě pokaždé nevšední a obohacující zkušenost, vidět takto transponované doteky mých veršů do Tvé krásné poetiky... Jen by mi opět bylo líto, kdyby se to neobjevilo i samostatně ;-) Děkuji, básněnko :-)

22.06.2014 11:52:05 | Amonasrreagovat

prostě mne inspiruješ k vymýšlení:-)

22.06.2014 11:57:49 | básněnkareagovat

Šťastnou cestu..nad obzorem rozbřesk plane..
/slzička duhy od radosti na cestu skane../

22.06.2014 08:30:57 | Frrreagovat

:-)

22.06.2014 11:51:09 | Amonasrreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter