NEVĚSTY
NEVĚSTY
Anotace: Před svatební cestou...
NEVĚSTY
po sté a prvé
jí novým akordem
postříbřil vlasy
načechrané něhou
vánek
až z onoho času
kosí trylky
mu zapískaly
tu furiantskou
jako tenkrát
když spolu dotančili
až na mlat
a jeho oči šelmy
lačně plály ve tmě
po kořisti
dotekem nadosah
usmála se
mramor je hladký
jako jeho
paže kdysi
co ji svíraly
když spolu lehávali
však zase budou
už brzy
spánkem
se otřela o chladivý kámen
každou vráskou
už se ho zase dotýká
tam za předělem
zavřela víčka
náhle tak mladá
a krásná
jako její úsměv
který teď patří
jen jemu
bylo tu dobře
s ním
a bude jim dobře i tam
ví to
pro co jiného
(a jejich děti)
byla na světě
a pro co jiného
ho i opustí
smířená opět s ním
i se sebou
jen stařenky
se umí tak usmívat
když ví
že je nikdo nevidí
jak se chystají
za nevěsty
Praha, 22.6.2014
http://www.youtube.com/watch?v=eOaBOgRRTEA
Komentáře (38)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk11.01.2020 14:14:50 jenommarie
Dnes jsem si vybrala zavítat k tobě
a tahle mě tedy dojala.
I "Čerešně" k tomu krásně ladí.
.......
S úsměvem ta stařenka,
vzpomínkou v srdci žije,
když jako mladá nevěsta,
tančila lehce a rozpustile. ^ST^ ;-)
12.01.2020 16:54:14 Amonasr
Děkuji za tak vnímavý komentář :-) Psal jsem to teprve pár měsíců po odchodu mé mámy, takže mám o to větší radost, že jsi v tom vycítila to, co píšeš :-)
12.01.2020 19:24:06 jenommarie
Malinko mě to napadlo milý Amonasře, maminky chybí stále. Tak jsem ráda, že jsem mohla trochu tě potěšit. Děkuji také ;-)*
25.06.2014 15:47:15 zdenka
Milý Pepo, děkuji za tu nevěstu...protože každé nevěstě kráčí naproti ženich...možná jsi ho tam už tušil...děkuji za krásnou báseň- báseň hlubokého citu, který Ti maminka předala. z
25.06.2014 16:42:53 Amonasr
Milá Zdenko, vím, co máš na mysli, a také si to tak vysvětluju. Moc děkuju za Tvá slova :-)
24.06.2014 13:38:00 zelená víla
úplně jsi mi dostal, mám slzy v očích...takováhle díla se snad ani nehodí nějak tipovat, tohle se cení někde úplně jinde a jinak...
připomněl jsi mi pacientku na onkologii, kterou jsem při jejím odchodu držela za ruku, bylo to její přání, byla to zvláštní chvíle, naději jsem nehledala a cítila jsem strašný klid, její klid, její smíření i když jsem věděla, že je tu ještě její muž, byli hodně staří, ale tolik lásky z nich vyzařovalo a smířili se i s tímhle, on odešel zanedlouho po ní... a já ji držela za ruku do poslední chvíle, kdy mi dlaň ztěžkla v dlani, pohladila jsem jí, otevřela okno a cítila jsem svobodu...
díky tomu, jsem si vzpomněla i na mého tátu, když na tom samém místě odcházel on, já ho držela zuby nehty tady, pro mě, protože mě tu nemohl nechat, protože to prostě nebylo fér... v posledních hodinách jsem u něj seděla a říkala mu, tak buď si vezmi kousek mé síly nebo jdi, takhle přeci ne, takhle tě tu přeci nechci...vypadal, že mě nevnímá, ale vnímal, odešel a já každý den vím, že tady někde je...že existuje něco mezi něčím ....děkuju za tuhle báseň a smekám před tebou...
24.06.2014 14:12:21 Amonasr
A já smekám před Tebou a děkuji Ti za tento procítěný komentář, který by mohl být na Literu plnohodnotným samostatným textem, jenž by mnohým mohl dát mnohé... Mé básni je ve společnosti takového sdělení víc než dobře... :-)
23.06.2014 21:43:48 Záklopka
tak to je .... krása, mám slzy v očích
ST
23.06.2014 23:51:11 Amonasr
Děkuji, v tomhle případě jsou pro mne slzy to největší možné uznání... Vážím si toho :-)
23.06.2014 17:36:23 isisleo
..hmm..stárneme všichni..tak nějak..
..ale "umět" stárnout je dar..
..citové dílko jsi vytvořil..:-)
23.06.2014 17:43:02 Amonasr
Děkuji, drahá isisleo, mám radost, že Tě po dlouhé době zase vidím, a to právě u tohoto textu... Mám k těmto veršům sám trochu zvláštní vztah, proto je mi Tvé zastavení zde obzvlášť příjemné a milé :-)
23.06.2014 15:12:37 Radhuza
Josefe, tak tohle je NÁDHERA
23.06.2014 17:28:44 Amonasr
Milá Radko, od Tebe si uznání vždycky považuju, ale v tomto případě si ho cením dvojnásob. Fakt jsi mi udělala velkou radost. Děkuju :-)
22.06.2014 19:56:48 jitoush
...tak takto bych chtěla zestárnout....moudře,pokorně,vyrovnaně a s neuhasínající jiskrou v oku i srdci a
s humorem.Krásně něžná je Tvá báseň,jakoby z jiného soudku,něco hezkého
z Tebe...../úsměv/.Ji.
22.06.2014 22:07:41 Amonasr
Děkuji, vím, že napsanému velmi dobře rozumíš a jen bych Ti teď v podstatě zopakoval to, co jsem napsal před chvílí v odpovědi Pamíně. Ta odpověď je tedy adresována i Tobě, milá Jitko :-)
22.06.2014 18:36:19 Pamína
Atmosféra této Tvojí drobotiny mě vrátila k Seifertovi a jeho Mamince.
Něžné, citlivé, dokonce nabízející rajskou perspektivu, překládám si to tak, že až budu zanedlouho :-) stařenka, budu mít taky takový úsměv a naději...dokonce se v tuto chvíli přistihuju u myšlenky, že by se leccos dalo stihnout ještě tady, pokud bych přidala na dobré vůli a toleranci a... a...
(Nedokázal bys Amonasře napsat ještě něco tak inspirativního, že bych to dokázala...? )
22.06.2014 22:04:53 Amonasr
Milá Pamíno, kéž by to takto i na jiné působilo, moc bych si to přál, i když to nevznikalo nijak programně. Pro mne osobně tento text znamená jakoby jakousi katarzi po čtyřech měsících od odchodu mé mámy, kterou v posledních pár týdnech a zejména dnech zrazovalo fatálně tělo, zatímco myšlení ne, takže se ty závěrečné dny pro ni staly doslovným martýriem, kdy se cítila být druhým „na obtíž“ a velmi těžce se s tím vyrovnávala, i když jsme jí to všemožně vymlouvali. Jako by mi to téma seslala ona sama, aby mi dala znát, že došla svého klidu a smíření a ten její odchod se tím pro mne teprve teď fakticky završil. Maně jsem si při psaní také vybavil, jak před šestnácti lety hladila umírajícímu tátovi ruku a plakala, a já je nechal v té navýsost intimní chvíli o samotě, když jsem poprvé v životě mezi nimi viděl proběhnout nějaké láskyplné gesto. A s údivem mi teprve v tu chvíli došlo, že ho milovala i přesto, jak jí dokázal den co den nespravedlivě a sebestředně (kvůli vlastním nevyřešeným frustracím) ztrpčovat život. Představuju si, že ji tam někde už taky hladí a vynahrazuje jí všechna ta léta, kdy jí svoji něhu a laskavost nedospěle odpíral v době, kdy si je zasloužila jako nikdo jiný. Všem současným i budoucím stařenkám tak z celého srdce přeju, aby měly důvod i možnost se na svou poslední svatební cestu jednou takto těšit.
23.06.2014 17:55:22 Pamína
Děkuju za velmi osobní sdělení, Amonasře. Musím se opakovat - vážím si důvěry a otevřenosti, které se mi na modrých stránkách dostává.
23.06.2014 18:02:17 Amonasr
Na všechno už dávno přišla lidová moudrost - jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Důvěra za důvěru... :-) Ne, že bys to zrovna Ty (či kdokoli jiný) nevěděla, ale už jsem to dnes v jiném komentáří taky napsal - opakování je matka moudrosti... ;-)
22.06.2014 11:19:51 střelkyně1
po sté a prvé
jí novým akordem
postříbřil vlasy
načechrané něhou
tohle se mi neuvěřitelně líbí,to jsou básně které mě oslovují,tady jsi mě překvapil a neuvěřitelně hezky!!!
22.06.2014 11:58:25 Amonasr
Milá střelkyně, Tvá odezva mě doslova pohladila, děkuji :-) Napsal jsem to totiž v noci po návratu z úžasného koncertu, který jsem trávil v báječné společnosti, a to cosi hluboké a čisté, co ve mně zůstalo, jsem chtěl nějak zachytit. Vzpomněl jsem si na lísteček starého strojopisu s jednou básní od slavného básníka, jehož jméno je tam připsáno ne mou rukou a vůbec už netuším, jak se tato jediná cizí báseň dostala mezi útržky mých vlastních dávných rukopisných pokusů, ani od koho jsem ji někdy dostal. Ta poetika je tak krásná a nedostižná, že jsem se jí chtěl nechat inspirovat, a první ke mně přilétly ty verše, které cituješ. No a dál už jsem jen pokračoval neznámo kam... ;-) Tak mám velkou radost, že Tě to takto oslovilo :-)
22.06.2014 12:05:19 střelkyně1
jako kdyby jsi mě tou krásnou básní přenesl do toho úžasného včerejšího večera.To já děkuji a zdravím všechny pražské kocoury:-))
22.06.2014 11:18:09 básněnka
dotekem chladné milosti
prý nevěsta tě pohostí
po stoprvé a co druhé?
akordem stříbra
pro mytí oken všech furiantů
ne neznám Frantu
ani jeho paže
pro nevěstu
a farář káže
pro něhu?
stařenkám se vrátil úsměv...
22.06.2014 11:52:05 Amonasr
Je to pro mě pokaždé nevšední a obohacující zkušenost, vidět takto transponované doteky mých veršů do Tvé krásné poetiky... Jen by mi opět bylo líto, kdyby se to neobjevilo i samostatně ;-) Děkuji, básněnko :-)
