Láska, která nebolí
Láska, která nebolí
Láska, která nebolí
Až jednou
přijde to i na mě.
Reinkarnuji se —
v malou polní květinu.
Budu kvést si,
v širokém letním poli
společně s trávou
a květy
(vysokého javoru).
Utrhneš si mě —
a lehce přivoníš.
Budu v ní celý —
bez těla, slov
bez vědomí.
Tehdy pochopíš —
ucítíš
všechnu tu lásku,
která nebolí.
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Láska, která nebolí asi snad není. Nepoznala jsem jí, ale přeji Ti, aby jsi jí alespoň Ty našel.
Z českého Těšína byla bývalá kolegyně. Babičku měla z Polska.
16.12.2025 22:53:42 | mkinka
místo, že kterého píšeš znám, tohle je krásná poezie... *
16.12.2025 22:30:09 | Sonador
...bez těla, slov bez vědomí. Rovnou napíšu to, že toto spojení mě uvrhlo do bezvědomí poezie, kterou je schopna vyplodit i AI. Rytmus padá, přijde mi to moc abstraktní na to, že se jedná o hlubokou myšlenku, či pocit...stejně jako javor v poli, to by ti zemědělci dali... jako celek to na mě nepůsobí nikterak vábně, hlavně to bez vědomí, to by zkušenej poeta podle mě nepoužil...romantika/lidství ve formě utrhnuté květiny a se závěrem, že nebolí....je podle mě nevhodně začleněno a nepromyšleno...uvidíme, co přistane dál.
16.12.2025 22:07:48 | xMichael
Jo, díky.:) Tvůj krásný komentář si beru k srdci.
16.12.2025 22:37:49 | AlešValčík
Návštěvnost
