ŠTĚKOT VYSTRAŠENÝCH PSŮ

***

Větrný vír se stává životem
tvým
vzniká si pomalu nepoznán okolím
po trochách sílí
život jak smršť jeví se zlým

Vtáhne tě cele do sebe

Štěkotem vystrašených psů
cloumá celým tělem
točí ti hlavou obrovský tromb
tříská střepy rozbitých zrcadel
o zbytky prachu v očích
podpíráš naděje
slunce máš pro tento den
naposled zavřené

Pohledy
vyvržené z citů
potkáváš poznáváš
vzpomínky vzpomínáš
roztroušené do sklerózy
s mašličkou sladkých keců
domečky z karet padající
na zpřetrhané uzly přístavů

Tlukot z dlaně stržený
do chřtánů nenasytných
nasypán trychtýřem
zamilovanosti těla
do pozlátka přetvářky
nastavených úsměvů
jen deroucích
po hrstech kusy tebe

Píšťaly varhan vržené do uší
skřípavým zvukem
bijou do zvonů klekánic
cyklóna stoupá
ty počítáš
pro sebe kroky do nebe
umíráček se loudá průvanem
vzestupným trendem pocitu času

Pojednou utichá příběhů řev
podtlak ti z očí nechá jen důlky
klid ten však kolébá v duši tvé cit
větříček zpívá hlasem z dálky
tklivou píseň meluzíny
vnímáš ten klid beztížného stavu
jsi v oku ok
tvá hračka z dětství je s tebou opodál

Pak tě to vyvrhne a máš klid

Život jak cyklóna vzniká a zaniká
provázená štěkotem vystrašených psů
zvony v tvých uších dozněly
však šelest pasátů připravuje bouři
pro druhé čas tornád teprve začíná


***