Mám v hlavě guláš
a šéfkuchař se pořád nerozhodl
s jakou přílohou se bude podávat.
Prý to bude na přání hosta.
Počítám do sta.
Knedlík, těstoviny, chleba.
Ty nevíš? Tak co třeba...?
A není to jedno
Počkej, to opravdu budeš jíst?
Mě by to žaludek zvedlo...
A už se to nese
myšlenka vedle myšlenky se na talíři třese.
Konzumace myšlenek člověka
co nám nějak v srdci leží
a třebas jen obrazná
nám možná pomůže pochopit
pocity toho druhého.
A myšlenky ošklivé polapit
prohodit oknem.
Ty sladké ale společně spolknem.
Zraješ,děvče.Ale,mezi námi,i ten guláš je lepší,když je starší.Takže netruchli nad kritikou,Tvůj čas jistě příjde.Již nyní je znát pokrok!
13.07.2013 22:04:24 | Bakchus
Elis pěkný..možná bych se zamyslel nad tím....máš tam třikrát v krátkém sledu slovo myšlenka..
11.07.2013 20:41:13 | poeta
Aravara zhodnotil snad vše, tak já bych nejradši s chlebem...čerstvým voňavým vyndaným z pece, a možná trošku píva, aby žaludek nezpíval v "moll"
.-)
11.07.2013 17:43:37 | Robin Marnolli
Eli - Dobrá, na nic si nehraje, nějaká drobnost se najde vždycky (třeba začínat verš a vlastně větu spojkou, to je hovorový manýr neobratných řečníků. Nebo: »myšlenka vedle myšlenky se na talíři třese.« To je hrozný řádek, dej si záležet, vždyť taková blbina kazí i účinek obsahu... Ještě : oknem/spolknem - trochu to drhne, ale obsahuje to mírně humorný akcent, který to trochu posvěcuje. Navzdory chybkám dávám tipíska, bo báseň v sobě nese řešení tam, kde jiní skáčí po hlavě do čehokoli... No a nakonec - nevím, jestli byl vybrán ten nejlepší možný název...
11.07.2013 17:18:21 | aravara