Až do poslední chvíle

tak jako nový život
tak i já chci
z těla ven
jako loď slepým ramenem
v nový den
proplout jen

ale tíží mě skutečnost
že cestou na věčnost
jsem pouhý host
co vteřinu každou
zabíjí přítomnost

a proto mojí mysli
tam někde uvnitř
došel kyslík

a naděje
ty nejvíc zbabělé
jak podmáslí
zkysly

teď čekám
co dít se bude
a nevědomí kolem všude
svírá mě
jako čas vše živé
až do poslední chvíle
kdy vzdám se cíle
a vydechnu naposled