I inkoust věkem zbělá
I inkoust věkem zbělá
Anotace: ...
Všechny tvé dopisy se rozutekly do ztracena
zatímco stály frontu na ošetření popálenin svých okrajů.
Prochladlý teploměr pokřikoval na kolemjdoucí
a já cítím v dlaních nezaschlou vlhkost slz.
Bolest spánků si podřízla hrdlo.
A ona si pohazuje tou hlavou jako by se nechumelilo
však se nechumelí, jen je zataženo
zabrblal deštník sevřený v kloubech rozechvělých rukou
a pes co dokola obcházel kašnu zavyl na slunce které zakoplo
a upadlo do kómatu za kopcem.
Všechny tvé do ztracena rozuteklé dopisy se vrátily
zmrzačené a skoro nečitelné.
A píšeš další aby se k tobě vracel aspoň někdo
protože parfém její nepřítomnosti už se rozložil
na kyselou vůni hroznů kdysi tak sladké minulosti.
Komentáře (15)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk27.09.2014 18:49:48 Akrij8
Krásná báseň, Eliško, moc se mi líbí obraz slunce upadlého do komatu
za kopcem i rozložená chuť hroznů, kterou jakobych pocítil na jayzku, ale to jsou jen jednotlivosti z celého spektra věmů, které ve mně Tvé básně vyvolávají, děkuji, jsem rád, že jsem mohl ochutnat a přeji sladké hrozny na zítří :o)
27.09.2014 03:51:28 Jort
...je to potěšení si přečíst takovou báseň...velké potěšení...:-)
27.09.2014 18:40:46 Elisa K.
A pro mě je velké potěšení si přečíst takovýhle komentář :) Děkuji moc, Jorte :o)
27.09.2014 00:00:30 uživatel smazán
Eli, prostřední sloka - od prvního do posledního slova - to nejlepší, co jsem od tebe zatím četl. Kde se to v tobě bere, děvče?
