Jak přiložit do kamen a nespálit se

Dřevo tvých schodů vedoucích do katedrál ztrouchnivělo

a léčí se z horeček

nedostatku ozvěn kroků  potrhlého smíchu

a tvojí přítomnosti.

Další víkend nám utekl oknem jak vězeň

políbený rty svobodné amnestie

za těch pár drobných si koupí něco k uspání žízně

a po týdnu nám ho přivedou s několika promile v žilách.

Mezitím vším konvice na plotně zpívá serenádu

čaj se uškrtil na vlastní oprátce

nenávist přiložená do kamen se chvěje jak tvoje ruce

po zapálení svíčky když napůl zoufale hledáš klíče ke zvonům

abys mohl vyzvánět do rytmu tikotu hodin

které pro samé zaujetí nad okamžikem stejně neuslyšíme.