Nech je spát, ať se neprobudí

A až nebude kam jít

a čí jméno křičet uprostřed noci

do ulic které počínaje včerejškem začaly spát

budeme bezprizorní

budeme sami sebou

sami se sebou

těch vlasů

Bože těch vlasů vypadaných na polštáři

spočítej je

a pak mi řekni že je to jen přebytkem stresu

na který si musím teprve zvyknout

protože člověk si zvykne na všechno

až nebude kam jít

budeme stát za zavřenými dveřmi

toulaví psi nás budou hřát 

a pachuť života nám bude hořknout na jazyku

místo vánočního cukroví

které už nikdy nebude chutnat stejně.