Odtržený kus mapy zná tvoje boty, tvoje ruce i tvoje oči 
a přesto ti nepatří 
i to je jeden z mnoha důvodů 
proč se jenom opatrnými gesty odvážíš naznačovat praskliny ve strukturách zázraku 
 
věci i místa spojená s tebou postupně blednou a ztrácejí svoji hodnotu 
jenom pomalu si zvykáš na pocit, na možnost 
že by po tobě vůbec mohlo zůstat tak málo 
 
pro jistotu se vyhneš kontaktu s čímkoli křehkým 
nikdo se zesláblým hlasem nezeptá
kdy odejdeš a jak naložit s tím co nám bude dovoleno si ponechat
 
i to je jedna z příčin
proč dočasně patřím místu kde dobrovolně troskotají lodě 
sedím u otevřeného okna, sčítám cizí tragédie a bolí mě jen o trochu víc
než mé vlastní.