Requiem

Requiem

Anotace: Moje první báseň

Jak vyhasleho jenom srde cit
za noci jasné slunce svit
jak za dne z měsíce jde záře bledá
kterak sebe člověk v prachu hledá

Jak život jenom prázdný může být
tak žil jsem já a už nechci dále žít
Žít ? Bez naděje doufat a snít
o tom co přijde a co prý se změní
o tom, co kdysi bylo a už dávno není

Proto naždy stojím sám
na duši maje jenom chlad
namísto světla temnota
a štěstí nikdy nepoznat

Byť na povrchu stále mlád,
tak uvnitř dávno stařec jest
nic víc než ješitný hlupák,
co dotknout se chtěl hvězd

A čím více plynou dny mé v dáli
a času mého ubývá
říkávám si více zda-li
smysl se v nich ukrývá

Co chtít ještě víc
konec snad se blíží
nezoufám a nekřičím
poslední dech, očí mé se klíží, umírám
Autor salokinzalab.28, 17.05.2013
Přečteno 287x
Tipy 9
Poslední tipující: maliska, Jiná, Sýkorka07, Robin Marnolli, Rootness, Amonasr
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Padáš dolů?Roztáhni křídla a poletíš.

21.05.2013 22:42:51 | Jozef Bojanovský

Na první báseň to není špatné, ale zřejmě tam byl hodně velký přetlak deprese, když to jde až do takového sebemrskačství a rezignace... Ode dna se ale dá zase odrazit, když už se ho člověk dotkl a ví o tom, tak třeba v té příští už bude i jiskřička naděje ;-)

18.05.2013 00:28:59 | Amonasr

naprosto souhlasím.

18.05.2013 08:41:19 | Robin Marnolli

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí