Z borových hoblin
slepil jsem růži
co voněla smolou
tu chtěl jsem ti odevzdat
pod listovím Platanu
když noc se smutkem oblékla
/známou to pravdou
-květiny vadnou
a voda jen krásu prodlouží o pár chvil/
tak rád jsem snil
a do veršů vepsány
srdce toulky
hřeby lásky i zrady
květiny pevných přátelství
- i ty jsem uviděl v sadech
které mým nitrem
stále místy zavoní
trocha melancholie
- slzy rosou zazvoní
v táhlých tónech vzpomínek
v dlani prstýnek
co už ti nenavléknu...
Chce se mi z toho brečet
09.12.2013 09:05:47 | Jiřinka Mignonka
Mně už ne...
09.12.2013 17:13:28 | Robin Marnolli
ohoblovaní...
07.10.2013 00:43:47 | enigman
je opravdu velice hezká:)
06.10.2013 22:24:27 | střelkyně1
krásná :)
06.10.2013 09:06:30 | Radhuza
Děkuji. to potěší.
06.10.2013 09:58:12 | Robin Marnolli
hlavně začátek, to je jako pohlazení...
06.10.2013 10:20:25 | Radhuza
Smutná ale krásná :-)
06.10.2013 07:56:02 | Elisa K.
Děkuju Eliško
06.10.2013 11:16:45 | Robin Marnolli
Krásně melancholicky smutníš, je to prostoupené takovou příjemně neokázalou něhou :-) Prstýnek ale nezahazuj, bude se Ti hodit pro tu pravou... ;-)
05.10.2013 23:25:15 | Amonasr
Díky za milé slovo...
06.10.2013 11:16:25 | Robin Marnolli