pohledem do tichých chvil

pohledem do tichých chvil

Anotace: ..





svírá li úhel pohledu očí
(na barvě nezáleží)
ten správný odraz
od hladiny překvapení
co by se mohlo stát?


přeskočí jiskra
mezi dvěma body
v prostoru kolem
plameny

svody se zažehnou a k nohám lehne

všechno popelem



dávno se pousmívám radám sov
moudrých prý...
dvacet deka peří
dokola kolem hlava
oči pro závist

ostrostřelců

střelců osamělých…..



kopretiny nevoní..
říkala ta smutná s šátkem..
objímala stovku růži a pokaždé
když nějakou směnila za peníz..
smutkem matky,

co brání své prvorozené, sevřela náruč..

pocity nejsou slyšet
nebo snad možná nechtěl jsem věřit
to ta melodie
zpočátku někde zevnitř
postupně pomalu
procitá v šumění
deště slz o parapet beznaděje..


svírá li pohled

znehybní

nohy do prašné cesty vrostou
od kolen splynou s podložím
kořeny dychtivě po vědění touží
uzavře se kruh
tak jak na počátku bylo slovo
to poslední se zrodí
do ticha

 

 

přemýšlím v tichu

o tichu

v ozvěnách neslyšených výkřiků

..sám






Autor poeta, 27.02.2014
Přečteno 399x
Tipy 30
Poslední tipující: Záklopka, Jana B., Noc17, Isquieasuus, Elisa K., střelkyně1, jitoush, RyxiraAmyGinger, maliska, Amonasr, ...
ikonkaKomentáře (18)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Taková smutná? Co tak najednou?

27.02.2014 20:41:04 | Elisa K.

Báseň nutně neodráží rozpoložení autora ;-)
Takže najednou z ničeho nic..o smutku se moc dobře píše, ale dá se u toho i usmívat;-)

27.02.2014 20:51:27 | poeta

jen potichoučku kolem našlapuju:-))

27.02.2014 18:52:38 | střelkyně1

Neboj se cupitat hlasitě ;-)

27.02.2014 20:52:07 | poeta

....jsem potichu v tichu,ani nedutám......Ji.

27.02.2014 17:42:22 | jitoush

Já na ryby nechodím...;-)

27.02.2014 20:52:40 | poeta

Jen v tichu jsou slyšet ty nejjemnější tóny a šelesty...

27.02.2014 11:30:04 | Amonasr

Zavřené oči, vytěsnané myšlenky..pak přijde symfonie zvuků..;-)

27.02.2014 20:54:12 | poeta

;-)

27.02.2014 21:13:46 | Amonasr

mám ráda ticho.. je takovým pohlazením, vím s kým mohu mlčet a přitom mluvit...
krásně napsáno, silné pro mě, jen to kopretiny nevoní mi hladí.. protože i přes to jsou nádherný...
občas jsem se ptala sebe čeho se bojím, těch moc happy , protože cokoli má ve mně sílu nedychtí velkými slovy, ale velkou úctou a opravdovost velká slova nepotřebuje... :-)

27.02.2014 00:47:05 | zelená víla

Znám ten pocit..je to jako milovat samotu s pocitem že je vždy ke komu se vrátit, že je někdo kdo se vrátí k tobě..stejně tak ticho..je nádherné s člověkem který rozumí, je nádherné, protože se dá kdykoliv porušit slovy..
Mám rád ticho i samotu protože nikdy nejsou definitivní.....
Děkuju na slova;-)

27.02.2014 00:52:15 | poeta

co je definitivní??
vlastně mám ráda lidi se kterými si mám co říct, ale i ticho sama se sebou... nenudím se sama v sobě... :)to co máme uvnitř nám prostě nikdo nikdy nemůže vzít, i tím si tvořím tu chvíli co tu jsem na světě :)

27.02.2014 00:59:09 | zelená víla

Kujem vnitřní pikle ;-)
Abychom v pravý čas nepřetržitým proudem slov oslnili;-) víc toho po ránu nevymyslím;-)

27.02.2014 07:26:35 | poeta

kujem... já nikdy oslňovat nechtěla... :-)))) jen jsem si přemýšlela...
tak ať je krásný, to ráno :-)))

27.02.2014 09:10:17 | zelená víla

Všude samý sýr, samý sýr..
Ale teploučko ;-)

27.02.2014 11:00:01 | poeta

voňavo a teploučko... hmm :)

27.02.2014 11:34:36 | zelená víla

odražení?...

a jinak
ten úhel má 42°
a slovo bylo z písmen...

27.02.2014 00:18:33 | enigman

Byl to jen výdech přes to krční ústrojí..ale uchytilo se to ;-)

27.02.2014 00:36:11 | poeta

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí