Vpito kůží až k rovnodenním nervům

 

Pro listí na zemi s podřezanými žilami

 

A mráz toužící se zahřát pod kabátem

 

pro slunce co svítí ale nehřeje

 

pána, co se mě zeptal

 

„Slečno, taky vás už někdy život bolel?“

 

A pro modřiny těch tisíců jablek která nikdo neošetřil

 

Pro holé větve

 

a moje šílenství

 

Pro lásku a nenávist a něco mezi tím

 

pro kruhy pod očima vystínované tužkou

 

kaštany jen tak nedbale pohozené

 

nezahojené jizvy rozšklebené až ke krvácení

 

Vivaldiho housle hrající Podzim

 

a čaj plný kysele se tvářícího citronu

 

a déšť za okny který se nad tebou rozplakal.