Tulačka

Myšlenky mé pracovní

vyplašily Múzu,

vzbudily snad úzkost v ní

nebo má z nich hrůzu?

 

Každopádně ztratila se,

marně všude hledám,

verše vtipné – obávám se,

dnes do kupy nedám.

 

Veselé a ani smutné…

Ach já nešťastnice!

Copak teď už báseň žádnou

nenapíši více?

 

Vyběhnu ven do přírody,

tam vypustím starosti,

navrátím se do pohody,

klid se ve mně rozhostí.

 

Až pak v lese na sluníčku

do mechu se položím,

Múza přijde a své ručky

na mé spánky přiloží.

 

Vdechne mi zas inspiraci,

pookřeje dušička,

veršíky se v báseň spojí,

vykvete jak růžička.