Myšlenky mé pracovní
vyplašily Múzu,
vzbudily snad úzkost v ní
nebo má z nich hrůzu?
Každopádně ztratila se,
marně všude hledám,
verše vtipné – obávám se,
dnes do kupy nedám.
Veselé a ani smutné…
Ach já nešťastnice!
Copak teď už báseň žádnou
nenapíši více?
Vyběhnu ven do přírody,
tam vypustím starosti,
navrátím se do pohody,
klid se ve mně rozhostí.
Až pak v lese na sluníčku
do mechu se položím,
Múza přijde a své ručky
na mé spánky přiloží.
Vdechne mi zas inspiraci,
pookřeje dušička,
veršíky se v báseň spojí,
vykvete jak růžička.
Múzy, to jsou věčné tulačky.
03.05.2014 12:16:44 | Psavec
To ano, ta moje je poslední dobou pořád někde na rejích :)
03.05.2014 13:02:48 | AndreaM
Moc hezký! Konečně někdo, komu nedělá problém rytmus ;)
01.05.2014 11:19:10 | beforetherain
Děkuji za pochvalu! :)
01.05.2014 13:27:45 | AndreaM