Anotace: ...
Někdy bych v ruce tak silně držel kohosi,
přitiskl ho k sobě, jak voda, co dotýká se ryb,
jindy zas prošel jen tak bez povšimnutí,
bez planých slibů bez slzy z trpkých chyb.
Miloval bych hrubě a srdce, to rozerval bych na kusy,
pro pohled letmý, pro pohled mnohdy jen tak kohosi,
a pak tolikrát jen tiše spal jak povolné to listí podzimu,
jak pijáci po noci, jak jemné vlny hladin někde v rákosí.
Někdy bych už jen tak splynul někde v davu,
jak unavená loď vracejíc se do přístavu,
co vyloží pak kroky kohosi,
toho co touží po jemných vlnách někde v rákosí.
námořník co umí popsat i co pod lodí.. a to opravdu nevšedně, do laskavé hloubky
23.09.2020 14:28:34 | vojtěška
přišel jsi sem k nám s krásnou básní***prosím, uložím si ji***
VÍTEJ
ST* :-D*
22.09.2020 00:20:54 | Frr
Zajímavé něčím. Jsem zvědavá na tvé "další". A...nechť je ti tu v modráskově milo. ;)
21.09.2020 21:31:17 | Dreamy
Martine vítej na Literu :-)
Báseň se mi líbí a ráda dávám ..ST...
Pěkný večer.
21.09.2020 21:23:46 | Jaruška
ty jo, takovy zvlastni. nu, dneska te jeste nebudu desit. :)))) spal bych jak jemne vlny hladin nekde v rakosi. no zvlastni...
21.09.2020 21:11:12 | praetorian