TĚŽKOPÁDNÁ

Moc děkuju, vážím si - jseš moc fajn ženská, Marťásku*

12.08.2025 20:36:15 | cappuccinogirl

...je malounko líp, teď, o pár dnů později...

děkuji a jsem v naději**

06.08.2025 23:00:18 | cappuccinogirl

Moc ti děkuju, je úžasné, jak se modro snaží "držet člověka"... Povzbuzujeme tu jeden druhého a svět je hned mo(u)dře přátelštější, hřejivější:-)*

06.08.2025 15:44:25 | cappuccinogirl

Tuhle drobničku psalo zoufalství, v některých chvílích tolik chceš, chceš udělat, aspoň něco - a nemůžeš nic...NIC, to nejbolavější nic, co znám.
Tahle báseň je rezignace, ke které tě všechno kolem nutí, ale zároveň i silnej vnitřní vzdor, kterýho je člověk plnej...

vzdor, ve spojení s harfou, tak to je kontrast, kterej bych nečekala, povedlo se ti mě pohladit, děkuju**

03.08.2025 12:38:49 | cappuccinogirl

sluníčko hřejivý, moc ti děkuju, za všechno**

03.08.2025 12:39:19 | cappuccinogirl

Modrá princezno, i tobě děkuju, nejen tvý díla, komenty, i ty sama jseš pohlazenka*

03.08.2025 12:40:29 | cappuccinogirl

Co koment, to povzbuzení, takový to - holka, nejsi sama, drž se... to pro mne moc znamená - nějak to nabíjí, energie, co se neztrácí, ale přibývá, živí...moc děkuju, všem*

03.08.2025 12:43:01 | cappuccinogirl

ta naděje se drží světa a já se držím jí
a nepustím

děkuju ti*

01.08.2025 14:49:19 | cappuccinogirl

1

myslela jsem, že zvládnu psát o všem, asi jo, asi zvládnu, jen - k něčemu potřebuju - si poodstoupit a to teď nejde*

bezzubej verš - co o něm - snad možná, že žmoulá, jenže co z toho - poetickej cucek???*

01.08.2025 14:51:53 | cappuccinogirl

jsi dobrá! :) nezvládnu psát o všem. Většinou nedokážu najít to správný slovo, zub - co by naznačil stisk, kde to bolí :)

02.08.2025 11:09:29 | lawenderr

1

Law, ani já asi vždycky nenajdu ty správný slova, v tom jistotu nemám, že se pokaždý povede...ale už to, že hrnu ven, je úlevný...

tentokrát je to ale jiný, když jsou ve hře city, furt jedeš dál, něco posereš, něco spravíš, furt jedeš dál

jenže tady obchází zubatá - a s tímhle stínem, kterej kosí, já to prostě neumím...nejsem smířená, nedokážu si říct - skloň se, tohle jde mimo tebe, nic s tím nenaděláš...:-(

03.08.2025 12:48:55 | cappuccinogirl

na to radu nemám. Ráda bych řekla, že vím, ale nevím nic :) Když nevím kudy kam, píšu píšu píšu, hlava nehlava, nepřemýšlím, jen sekám slova na třísky. Dokud se ten strach ve mně nepustí a nevypadne s těma slovama. Neumím to předat, ale jsou jen dvě cesty, bojovat nebo vzdát. Obě jsou správně. Sílu, capu.

05.08.2025 18:17:25 | lawenderr

1

...já jsem pro boj, bílým šátkem mávám nerada, ale jsem pro rozumné vyjednávání, když to jde:-)*

06.08.2025 15:49:45 | cappuccinogirl

myslela jsem otočit se a odejít :) nevyjednávám, jen jsem -

08.08.2025 12:17:42 | lawenderr

1

...já jsem vyjednavač, ale ona to není moc dobrá pozice:-)
otočit se a jít - je asi mnohdy lepší tah*

12.08.2025 20:37:49 | cappuccinogirl

vlastní zkušenosti se hodí - tobě, i jiným, kterým předáš...

stalo se a já děkuju

děkuju moc*

01.08.2025 14:53:43 | cappuccinogirl

co je potřeba, ustojíš, sestřičko

kdyby to tak zaručovalo, že taky přežijem

jenže - ono ne, co??**

01.08.2025 14:56:12 | cappuccinogirl

Mám psaní ráda, když se mi Múza dlouho někde poflakuje, chybí mi, stejská se mi po písmenkách...
Teď ale je to jiný, časy jsou fakt smutný, až moc
a Múza je zahnaná do kouta

přesto dnes - mě v tom nenechala a aspoň pár slov...
no, zkouším to, opatrně*

31.07.2025 23:59:25 | cappuccinogirl

Opatrně - to nikam nevede, jen se odvaž a jdi do toho na plné pecky. Alespoň na chvíli zapomeneš. :-))

01.08.2025 12:09:20 | Kan

kdyby to šlo, vyprala bych všechnu tu mou bolest ze sebe ven

jenže, nějak nejde, někde to drhne, zaseklo se*

01.08.2025 14:57:42 | cappuccinogirl

Nejlépe bude - nechat tomu volný průběh. :-))

01.08.2025 15:27:47 | Kan

jo, volnej - cejtím to stejně, nenutím se, i když si říkám, že bych mohla psát víc, neženu to uměle, nespěchám na sebe - ani na tu Múzu, která se mě drží...jdem spolu ruku v ruce životem, když se jí zachce, dloubne do mě...*

03.08.2025 12:52:15 | cappuccinogirl

:-))

03.08.2025 14:18:14 | Kan

Moc bych chtěla...moc

jenže teď bezmoc drží kormidlo i mýho, nejen mýho života
a já jsem jen ta, co vnímá, pozoruje, pluje a nemůže ovlivnit, kam...

líp - to by bylo potřeba
pro mámu**

31.07.2025 23:33:56 | cappuccinogirl

Myslím na Tebe a držím.palce :)**

01.08.2025 08:08:20 | Anfádis

děkuju**

01.08.2025 14:58:26 | cappuccinogirl

šeráčku, už mě ňákej pátek znáš a určitě sis všim, že vypsat se z emocí mi problém nedělá, valím to ven

ale tady mám strach, že by mě ten proud smet
že bych se zalkla

tady je té bolesti až moc

to mrtvý moře, to spojení slov, jsi trefil
maj jednu spojnici
tou je slovo máma

máma je moře lásky, máma je koho chceš mít navždy...

krásnej koment jsi mi sem šplouchnul, jsi jako jitouska, z tvejch komentů si navlíkám perlovej náhrdelník**

31.07.2025 23:42:16 | cappuccinogirl

...co já, moje máma, to je bojovnice, jak tak pozoruju, nejstatečnější z rodiny... už tolikrát se musela být, jako lvice, už tolikrát...

děkuju ti narrenko, za zastavení*

31.07.2025 23:45:05 | cappuccinogirl

Mám teď těžký časy, takový se kterejma si neumím poradit, který mi ohejbaj hřbet a drásaj srdce...vím, že je to teď víc špatný než dobrý, ale smířit se s tím, mi nejde, neumim, nehodlám...stavim se na zadní a nechci si připustit - ani slyšet - jenže se nedá neslyšet, dokonce ani když ty slova, který bys radši umlčel, jsou vyslovený jen tiše...
no nějak z toho všeho ve mně vzniklo tohle... asi proto, že se mi po psaní stejská, ale sil k němu moc není...

31.07.2025 22:53:52 | cappuccinogirl

Jitoushko, děkuju, mám ráda tvé komenty, jsou to jemný stopy, po kterých když jdeš, je to skoro ozdravný... úleva, ta je momentálně asi za některou tou bránou, od který nemám klíče...*

31.07.2025 22:59:10 | cappuccinogirl

.....Vzpomněla jsem si nějak právě teď na knihu od Bronnie Ware "Čeho před smrtí nejvíce litujeme"....cituji"Odevzdat se neznamená vzdát se,to zdaleka ne.Odevzdat se vyžaduje obrovskou kuráž. Často jsme toho schopni jen tehdy,když už nedokážeme snášet bolest z toho,jak se snažíme ovládat výsledky.Když toho bodu dosáhneme,je to vlastně osvobozující ,i když to není zrovna legrace.Být schopen přijmout fakt,že už absolutně nic nemůžete dělat,leda předat svou věc vyšší moci,to je katalyzátor, který nakonec otevře cestu....."...

01.08.2025 20:54:47 | jitoush

Jo, v tomhle smysl vidím, chápu, cítím tu moudrost z toho - ano, souhlasím s tím, že je to těžké, ale to nejlepší a vlastně jediné, co můžeš ... podepsala bych to, kdyby - KDYBY SE MĚ TO TEĎ TAK BYTOSTNĚ NEDOTÝKALO:-(

Tohle je dobrý přístup, opravdu může ulevit, zklidnit, dokázala bych tak nějak podobně poradit, komukoli kolem sebe - JEN NE SOBĚ:-(

Jsou věci na světě, s kterýma nehneš, jsou daný, přirozenej koloběh...o kterým víš, tak nějak s ním počítáš... jenže - pak to přijde - a všechno co víš, je ti nanic, protože ten pocit NECHCI TO, teď ne, ještě ne - je prostě v tobě k neutišení...

Jitoushko, asi se ti omluvim, že jsem takhle dopodrobna, že jsem si "vylila"...

to je ale to jediný, co ještě můžu

bejt pro toho, co mě potřebuje
bejt pro toho, koho potřebuju úplně stejně i já

a vylejvat bolest...

03.08.2025 12:59:57 | cappuccinogirl