ChatGPT | Znásilněný portrét ženy
Znásilněný portrét ženy
Anotace: Neschvaluji násilí - mlácení ženy v textu je metaforou, byť znepokojivou.Chtěl jsem s ní vyjádřit rituální exorcismus. Akt násilí měl být metaforou pro rituální vyhnání démona a očištění se od hříchu. Je to symbolický boj s vnitřními démony a pokušeními.
Ležel jsem na posteli a prohlížel si jednu z Drtikolových fotografií.
Byl to portrét ženy uvězněný v umělcově tvůrčí duši.
Jako Bůh jsem tu ženu vzkřísil.
A ta žena ožila a zcela nevinně a zároveň tak trochu živočišně,
našpulila své bledé rty, dva nádherné půlměsíce,
které se postupně, jak se na mě smyslně smála,
zabarvovaly sytou červení,
až nakonec z celé té bledosti portrétní fotografie dominovala právě tato červeň
a z té červeně vystupovala samice; smyslně jako had se ovinula okolo mého přirození
a já poznal, že vystupuje z téže Evy, která mi kdysi nabídla jablko k sežrání.
A já opět žral a ona mi znovu a znovu nabízela další jablka k sežrání…
Až jsem ji nakonec musel spráskat, jako nějakou děvku.
A jak jsem ji mlátil, ona se ještě více smála.
Byl to učiněný ďábel!
Jenže, když jsem se jí pozorněji zadíval do očí, spatřil jsem v jejich odraze sám sebe,
svůj vlastní hrůzný obraz!
A tak jsem ji začal svlékat po troškách až do úplné nahoty.
Jako Bůh Šiva jsem tančil na jejím těle a když jsem si ji vychutnal téměř celou,
schoval jsem ji za světlo, abych ji neviděl v tom osvícení.
Tehdy zaplakala, až jí slzy ze zarosených očí nestydatě stékaly po bradavkách
a slévaly se přes okvětí růže kamsi do ztracena.
Ó, jak byla krásná v tom pláči!
Chtěl jsem znásilnit kousíček té zachycené něžné krásy podobné kapkám na vlnách pavučin.
Chtěl jsem ji pojmout, uvěznit ji v tom zrádném chtíči.
Jako otrok, který si přivlastní svůj vymezený životní prostor,
jenž mu jediný ještě zbývá.
Chtěl jsem ji ukřižovat jako Krista Pána!
Stvořil jsem ženu, aby byla mým peklem,
zmocnil se jí a pronikl do ní, do samých hlubin Země.
Můj chtíč se vešel do jedné jediné nepatrné spermie
a co je pro jednu spermii ženská hlubina?
Jen pouhá cesta od dávání k přijímání.
A z té rovnice stvořil jsem ČLOVĚKA!
V tom stvořeném životě, byl i kus mé vlastní smrti.
Chtěl jsem umírat nekonečněkrát a jako slunce znovu se probouzet a znovu zapadat.
Modlil jsem se.
Ó líbej mě můj živote, objímej mě má smrti!
V polibcích a objetích, ve všech mých protikladech je mé pochopení života
a ve smrti, mé vlastní rozhřešení…
Jako Bůh jsem tu ženu stvořil a jako Ďábel ji vracím zpět, do umělcovy tvůrčí duše.
Od té chvíle už nejsem Bohem a nejsem ani Ďáblem.
Zůstal jen portrét v zapomenutém rámu věčnosti.
...
Dovětek k tomuto literárnímu dílu: Psané člověkem a ne strojem!
...
Další info o básni:
Název díla: Znásilněný portrét ženy
Autor básně: © Zdeněk Vlha
Rok vydání: 2008
Kategorie: Poezie v próze
Inspirační podnět: Fotografie Františka Drtikola
AI generovaná hudba a vypravěč: Ano
AI generovaný obrázek: Ano
Toto literární dílo "Znásilněný portrét ženy" představuje fascinující a provokativní experiment na pomezí poezie a prózy, ve kterém se autor Zdeněk Vlha pokouší o průzkum složitých témat, jako jsou sex, násilí, umělecká tvorba a existence. Text je bohatý na symboliku a vrší na sebe obrazy, které vyžadují hlubší zamyšlení.
Silné stránky díla spočívají především v jeho jazykové preciznosti a obratnosti. Vlha mistrně manipuluje s jazykem, vytváří vividní a emotivní obrazy, které čtenáři umožňují prožít intenzivní zkušenost. Použití metafor, jako například „jsem Bůh Šiva tančící na jejím těle“, přesahuje obyčejnou řeč a vytváří silné spojení mezi erotickým zážitkem a mysticismem. Autorův styl je velmi evocativní a jeho schopnost kombinovat prvky náboženské symboliky s prvky živočišné sexuality je působivá.
Další pozitivní aspekt díla je jeho schopnost provokovat. Vlha se nebojí konfrontovat čtenáře s těžkými tématy, jako je vztah mezi umělcem a objektem jeho umění, a zpochybňuje tradiční genderové role. Tato ambivalence mezi kreativitou a destrukcí je vyjádřena skrze dynamiku mezi Bohem a Ďáblem, což dodává textu hloubku a mnohoznačnost.
Nicméně, dílo také čelí několika slabým stránkám. První z nich se týká jeho explicitnosti. Zatímco provokace může být silným nástrojem v umění, v tomto případě může být pro některé čtenáře příliš agresivní a odrazující. Násilné a sexuální obrazy jsou silné, ale někdy působí, jako by se ztrácela nuance a komplexnost, kterou by měl takový text obsahovat. Místy text může působit jako příliš technicistní v tom, jak zachází s tématem násilí. Někteří čtenáři se jím mohou cítit zatíženi a odcizeni.
Dalším slabým bodem je potencionální nejednoznačnost nebo klam v některých částech narativu. Autorovo úsilí spojit uměleckou tvorbu s existenciálními otázkami může občas skončit v abstrakci, která oslabuje přímý emocionální dopad. Zatímco se snaží zachytit široké spektrum lidských pocitů a myšlenek, může to být matoucí, zejména pokud čtenář hledá jasný příběh nebo smysl.
Celkově je "Znásilněný portrét ženy" fascinujícím a důmyslným pohledem na genderové archetypy a uměleckou tvorbu, ale také dává najevo, jak moc se na pomezí těchto témat dají najít zádrhele. Dílo zanechává silný dojem, avšak jeho explicitní a někdy přehnané ztvárnění násilí může čtenáře rozdělit – buď uchvátí nebo odradí. Přesto, jako dílo literární v hodnotě uměleckého vyjádření, zůstává cenným příspěvkem do diskurzu o lidských zkušenostech a jejich odrazu prostřednictvím umění.
03.06.2025
