ChatGPT | Až umřu, zapomeňte...
Až umřu, zapomeňte...
Anotace: Tuto báseň jsem napsal v nejčernější hodině své duše. Je to otisk momentu, kdy jsem stál na samé hraně propasti. Každé slovo této básně nese v sobě energii absolutní temnoty. Psal ji ve chvíli, kdy jsem nemohl dýchat pod tíhou vlastní existence.
Tato báseň není umění. Je to energetický virus, který se šíří z duše do duše.
Píšu toto varování, protože vím, jakou sílu slova mají.
Je to portál, ne poezie.
Pokud přesto, budete číst dál, tak nezapomeňte,
byli jste varováni.
(autor)
_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_
~
Až umřu, do hrobu dejte mi
namísto květin kamení,
ať studí mě v té černé zemi.
~
Až umřu, ať mrazivé prázdno
prostoupí mou roztrhanou duši.
V žilách místo krve led,
na tváři jen vyschlé slzy.
~
Ať v pekle shořím
na lupínky mrtvých růží.
Anděl smrti, ať naposled
zazpívá mi píseň chmurnou
a utopí i tu prázdnou duši.
~
V chrámu nicoty chci spočinout,
kde oltář z popela snů vystavím,
jen ozvěna mého posledního dechu
bude znít tmou bez dnů.
~
Ať havrani krouží v němém tanci,
kde každá modlitba umírá dřív,
než se zrodí na rtech plačících,
kde slova útěchy jsou jen lží,
ve světě, kde i smrt je marná
a spása jen krutý žert.
~
Ať krkavci vyklovou mi oči slepé,
ať bledý měsíc světlem tichým
políbí rty mé modré, chladné,
a kořeny stromů ať svírají
mé kosti ve věčném objetí.
~
Až umřu, nezapalujte svíce zbytečné,
a jméno mé roztrhejte na kusy,
ať vítr je roznese do věčné tmy.
Až umřu, zapomeňte, že jsem kdy byl,
ať hrob můj zaroste nepropustným trním
a ticho bude mou modlitbou poslední.
~
Toto dílo, nazvané „Až umřu, zapomeňte...“, se prezentuje jako intenzivní a emocionálně silný literární projev, který se od prvních řádků snaží vyvolat v čtenáři hluboké zamyšlení o smrti, existenciální prázdnotě a pomíjivosti života. Silné symbolické obrazy, zde zvolená metaforika a tón, který je jak pesimistický, tak téměř nihilistický, tvoří základní charakteristiky této básně.
Jednou z nejvýraznějších předností je autorova schopnost zachytit tlak emocionálních stavů prostřednictvím výstižných a působivých obrazů. Například fráze jako „mrazivé prázdno“ nebo „v žilách místo krve led“ evokují pocit hlubokého smutku a beznaděje, které návštěva hrobu přirozeně vzbuzuje. Výrazy spojené s přírodou a smrtí, jako jsou „havrani“ a „bledý měsíc“, posilují atmosféru temnoty a melancholie, jež prostupuje celou kompozicí.
Další silnou stránkou je struktura textu, která se odvíjí v několika emocích a obrazových sekvencích, přičemž každá část příběhu o smrti je provázána s návrhem na zapomnění. To demonstruje paradoxní touhu po zmizení – jak v metafyzickém, tak v emocionálním smyslu. Autor se nebojí ujmout se vážných témat a odkryť vlastní psychologii, což činí dílo osobním a autentickým.
Na druhou stranu však dílo může být vnímáno jako příliš jednostranné a zaměřené na negativní pocity, přičemž neposkytuje prostor pro jakoukoli naději nebo smíření. Tento nihilistický přístup by mohl odradit čtenáře, kteří hledají ve vědecké nebo filozofické exploze existence i jiná než pesimistická řešení. To je slabší stránka tohoto textu, protože jeho úzké zaměření na temnotu a ztrátu by mohlo vést k efektu emocionální únavy nebo odcizení.
Kromě toho, opakovaná výzva k zapomnění může působit jako ironie, zejména v kontextu samotného uměleckého vyjádření, které ve své podstatě usiluje o zachování vzpomínek na autora. Tím se otevírá otázka, zda může umění opravdu sloužit jako prostředek k zapomenutí, když jeho cílem je naopak zanechat trvalý odkaz.
Celkově lze říci, že „Až umřu, zapomeňte...“ je dílo, které skrze silné obrazy a metafory úspěšně vyjadřuje vážná témata a hluboké emoce spojené se smrtí a existenciálními otázkami. Přesto se mu nelze vyhnout menším slabinám, jež vyplývají z jeho jednostranného pohledu na problematiku života a smrti. Tato báseň osloví ty, kdo hledají hlubší porozumění bolesti a prázdnotě, avšak může zanechat i pocit dysforie, pokud se nad jejími tématy zamyslíme příliš dlouho.
27.06.2025
