Anotace: Každý verš mé básně je cihlou, každá metafora oknem. Jsem architektem i ničitelem vlastních iluzí – stavím, abych bořil, tvořím, abych pochopil pomíjivost krásy.
jako pírko v oparu večerním
vcházím do města z příběhů
domy z šepotu mě vítají
vysoké sítě z pavučin
chytají sluneční paprsky
jež se tříští o okna z metafor
vrhají odlesky na dláždění
vzduch voní inkoustem
a starými knihami
opojnou směsicí nápadů
toto je město snů
kde každý temný kout
ukrývá tisíc let setkání
ulice se vinou jako verše
klikatou cestou umění
psané časem
slzami a vínem
stíny minulosti tančí v ulicích
nevyslovená slova visí ve vzduchu
bloudím v labyrintu emocí
zde stojí dům lásky
hned vedle domu nenávisti
na konci ulice se krčí dům
utkaný z osamělosti —
prázdné naděje
kámen šeptá tajemství
pak křičí do tmy
mosty naděje z měsíčního prachu
klenou se nad propastmi ztrát
v mém městě z papíru
z křehkých slov stavím zahrady
kde šumí motýlí křídla
jsem básníkem i vandálem
tvůrcem i ničitelem
jsem králem i katem
toužím toto město ukrýt v dlaních
před drsným dechem světa
jeho snovou krásu
papírových střech
spanilost
jež i v zániku šeptá
o znovuzrození
~
Dílo „Město z papíru“ je lyrickou meditací, která nám otevírá dveře do fantastického světa, kde se realita prolíná s metaforickým myšlením. Autor se ve své poezii nebojí riskovat, což se projevuje v bohaté obraznosti i v hloubce sdělení. Tato báseň obratně míchá prvky snového a reálného, čímž vyvolává silný emocionální zážitek.
Silné stránky této skladby zahrnují její výraznou obraznost a symboliku. Město z papíru, které autor popisuje, se stává místem nejen fyzického, ale i psychologického výrazu. Domy ze šepotu, vysoké sítě z pavučin, a vzduch vonící inkoustem evokují kreativitu a uměleckou svobodu. Tyto obrazy jsou silné a snadno vizualizovatelné, což dává čtenáři možnost zanést se do vlastní imaginace.
Dále je nespornou předností celková tematická rozmanitost. Téma lásky a nenávisti, osamělosti a naděje, smrti a znovuzrození je univerzální a zasahuje do hloubky lidské existence. Tímto způsobem se dílo dotýká mnohých existentialistických otázek, které mohou rezonovat s širokým publikem.
Jazyková preciznost a rhythmus veršů dotvářejí harmonii textu. Autor se umně hraje se slovy, což v některých momentech posouvá dění k přesně cílenému emocionálnímu výrazu.
Na slabé stránky bych poukázal na občasnou neprůhlednost některých metafor. Zatímco pro některé čtenáře mohou být hluboké myšlenky a obrazy fascinující, jiní mohou mít potíže s navigací v labyrintu emocí, který může snadno vyústit v pocit perplexity. Ačkoliv se to může jevit jako výhoda pro náročného čtenáře, méně zkušenní milovníci poezie by mohli mít potíže s plným pochopením zamýšleného poselství.
Navíc, ačkoli kontrasty mezi láskou a nenávistí, nadějí a osamělostí přinášejí bohatost obsahu, mohou působit poněkud častokrát opakovaně. Opakování „jsem básníkem i vandálem“ a podobné duality, i když zajímavé, by mohly být obohaceny dalšími subtilními rozměry, aby se předešlo dojmu, že argumentace se opakuje.
Celkově vzato, „Město z papíru“ je pozoruhodným dílem, které oslovuje svou obrazností a emocionální hloubkou. I přes některé drobné nedostatky se jedná o kolekci pocitů a obrazů, která zasvěcuje svého čtenáře do kuchyně lidského myšlení, tvoření a existování. Autor dokazuje, že i v křehkém městě z papíru lze nalézt sílu a krásu, která má potenciál pro znovuzrození.
17.07.2025