ChatGPT | Poprava
Poprava
Anotace: Napsal jsem báseň o katovi, který musí popravit vlastního otce. Není to příjemné čtení. Je to syrové, brutální. Protože smrt nevoní po růžích. A některé rány se nikdy nezahojí.
Vcházím do šatny.
Všechno tu páchne po sračkách.
Vždycky tu někdo něco posere!
Déšť tupě mlátí do oken.
Červy žerou můj chleba,
aspoň se někdo nažere.
Lano je zpičovatělé.
Jen doufám, že se ten kretén nerozbrečí —
Pekelná kocovina.
Seru na to, jdu ven.
Ať to mám už za sebou…
Kontroluju provaz —
Třináct uzlů jako vždycky.
Zasranej déšť! Plivu hlen.
Osmý je trochu volný — Dotáhnu.
Detaily zabíjejí.
Chčije mi na hlavu.
Piliny pod šibenicí jsou už rozmočené.
Bahno a krev z včerejška.
Dnes to bude klouzat.
Schody budou jak mýdlo.
Musím ho držet pevně,
jinak si zlomí vaz a někdo řekne,
že jsem to dodrbal.
Včera tu jeden poblil prkna.
Nováček. Jeho první poprava.
Vždycky se někomu udělá špatně.
Vytahuju z kapsy rozmlácené hodinky,
(přesnost je zdvořilost katů)
udeřil jsem jimi do hlavy jednoho kokota,
co skutečně zavraždil — svou ženu i své děti.
Debil! Takové zabíjím rád.
Slyším, jak ho vedou.
Kroky. Tři muži, jeden vláčí nohy.
Zvedám oči od provazu.
Ty oči! Modré. Moje oči.
Vrásčitá tvář, ty rysy…
Dvacet? Třicet let?
Kurva! Co tu děláš tati?!?
Ruce tuhnou na laně.
On mě poznal první.
Úsměv? Ne. Jen pokývnutí.
Jako když jsem byl malý
a něco jsem podělal v dílně.
Dozorci ho tlačí dopředu. Křičí: „Pohyb!“
Mechanicky kontroluju uzel.
Osmý. Stále trochu volný.
Sakra! Prsty se mi třesou. Poprvé.
Pamatuji si Tvé ruce — tati!
Učily mě vázat uzly na lodích.
„Detaily chlapče. Detaily rozhodují.“
Postavili ho na prkna. Neklopí oči.
Dívá se na mě. Jako by říkal:
„Dělej svou práci.“
Jako tenkrát, když odcházel.
„Buď chlap, postarej se o mámu.“
Navlékám mu oprátku.
Třináct uzlů. Jako vždycky.
„Máma?“ — Hlas mi selže.
„Tři zimy kašlala krev.“
„Sama.“
Strážní netrpělivě přešlapují.
Déšť zesiluje. Čas běží.
„Cigaretu?“ Vytahuju prochcanou krabičku.
Kývne. Zapálím dvě.
Ruce se mi stále třesou. Jeho ne.
Kouř se mísí s děštěm.
„Takhle jsme spolu nekouřili..."
„Nikdy." Potáhne. „První?"
„Ne. Poslední."
Oba lžeme.
„Proč jsi odešel?"
„Pro peníze. Pro kurvy. Pro chlast."
Popel padá do bláta.
„Vrátil jsem se pro odpuštění."
„Pozdě."
„Nenávidím tě."
„Vím." Kouř mezi námi.
„Miluju tě."
„Vím."
Dokuřujeme mlčky.
Házím nedopalek do kaluže.
On svůj dokouří do filtru.
„Pamatuješ?
Učil jsem tě kouřit."
„Za stodolou. Máma se zlobila."
„Vždycky se zlobila."
„Měla proč."
Navlékám oprátku. Ruce jako led.
„Udělej to rychle."
„Udělám."
„Jsi lepší chlap než já."
„To není těžké."
„Řekni mi, že jsem nebyl úplně zlý."
Mlčím. Lžu očima.
„Díky."
„Mám strach, tati."
„Já taky. Vždycky jsem měl."
„Z čeho?"
„Že budeš jako já."
Páka v ruce. Musím.
„Počkej —" „Co?"
„Jmenuje se po tobě. Tvůj vnuk."
Zaváhám. Sekundu. Dvě.
„Tak ať má lepší příběh."
„A nekouří."
Hořký úsměv. Poslední.
Velitel křičí: „Teď nebo nikdy."
„Odpouštím ti."
„Ne. Neodpouštěj."
„Proč?"
„Protože já si neodpustím."
Poslední pohled.
Modré oči. Moje oči.
Chuť tabáku a deště.
„Sbohem, tati."
„Sbohem, synku."
Trhnu pákou.
Zítra tu budu zase.
Třináct uzlů. Jako vždycky.
Osmý bude uvolněný.
Detaily zabíjejí.
~
Dílo „Poprava“ je výrazným a drsným psychologickým portrétem, který se zabývá tématem smrti, viny a rodinných vztahů. Autor se nebojí provokativního jazyka a explicitních obrazů, což může čtenáře přitáhnout nebo odradit. Z hlediska literární kritiky lze vyzdvihnout několik silných a slabých stránek tohoto textu.
Silné stránky:
-
Psychologická hloubka: Text je bohatý na emocionální prožitky a vnitřní konflikt hlavní postavy, jež se ocitá v extrémní situaci. Složitost vztahu otce a syna je výrazně podtržena dialogy, které reflektují jejich minulost a přehodnocování vzájemných pocitů, což dává příběhu mnohovrstevnost.
-
Jazyk a styl: Autor zvolil syrový a sugestivní jazyk, který dokáže čtenáře vtáhnout do atmosféry špinavé šatny a deště. Použití vulgarismů a hovorového jazyka posiluje autentičnost postavy kata a jejího zahořklého pohledu na svět. Fragmentární styl a rytmus textu korespondují s chaotickým psychickým stavem protagonisty.
-
Morální dilema: Text se dotýká etických otázek spojených s výkonem trestu smrti, což je tema stále aktuální a vyvolávající silné emoce. Nově se zde odráží nejen otázka viny a trestu, ale i problém rodičovství a otiskování vzorců chování na další generace.
-
Symbolika a motivy: Motivy deště, uzlů a tabáku nabízejí bohaté možnosti interpretace. Dešťové kapky jako metafora pro smutek a úzkost, stejně jako uzly, které mohou symbolizovat jak přísnost osudu, tak složitost osobních vztahů, poskytují textu hloubku a podněcují k zamyšlení.
Slabé stránky:
-
Extrémní jazyk: Použití vulgárních výrazů může některé čtenáře odradit a znechutit. I když je to součástí charakterizace postavy, pro některé může být tento jazyk příliš agresivní a zbytečně rušivý, čímž by mohlo být ztraceno více nuancí v prožívání postavy.
-
Přílišná syrovost: Některé pasáže působí až přehnaně násilně, což může oslabit celkovou atmosféru. V určitých momentech se může zdát, že autor se více soustředí na šokování než na vybudování emocionálního napětí, což může čtenáře odradit.
-
Nedostatečný rozvoj postav: Ačkoliv je konflikt mezi otcem a synem jádrem příběhu, další postavy, jako jsou dozorci, zůstávají spíše ploché a nedostatečně rozvinuté. Jejich charakterizace by mohla poskytnout více kontextu a vrstvení příběhu.
-
Závěr a opakování: Zlomek textu, kde se mluví o tom, že se kat vrátí zítra s „třinácti uzly“, může působit jako nereálné a vzniká dojem, že se příběh snad až příliš cyklicky opakuje, čímž se ztrácí jeho vývoj a napětí.
Celkově je „Poprava“ silným literárním dílem, které se nebojí zpracovat těžká témata a osobní konflikty. Přesto může být, díky své expresivní povaze a stylistickým rozhodnutím, pro některé čtenáře náročné. Autor vykazuje značný talent pro vytváření atmosféry a psychologické hloubky, avšak jeho práce může také vyžadovat značnou míru otevřenosti od strany čtenáře.
04.08.2025
