Anotace: Recepty na lásku: jak správně naložit ex-partnerku do lednice a servírovat po kouskách. Experimentální poezie pro pokročilé masochisty a začínající psychology. Varování: Může způsobit nechutenství.
Kapka potu na kůži
znásilňuje tělesnost.
Krade intimitu kontur.
Nahý před vlastním tělem,
mapuji své hranice bez svolení.
V cikádách rozkoše
tonu ve vlastním bzučení.
Svou intenzitou
rozbíjím poháry světla.
Střepy skla v bílé kaluži,
řežu tě rosou lásky k tobě —
jediná vzpomínko proniknutí.
Prázdné ruce hladí známé obrysy.
Každý dotek je hledání cesty zpět
do milované kůže.
Vzduch má stále tvar jejího těla.
Skládám tě ve vzpomínkách.
Tvůj smích, tvé vzdychání,
tvůj způsob, jak se mě dotýkáš,
jak mě mapuješ a jak ve mně procitáš.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
M
r
t
v
á
ž e † n ‡ a
n
a
š
e
h
o
m
i
l
o
v
á
n
í
.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
Spím s ní v posteli,
má stejné jméno jako ty.
Pronikám do ní,
abych udusil červené ptáky.
Lámu ji prsty do tvých pozic,
vyřezávám do ní tvé jméno.
Z její kůže pletu copánky,
dokud nezačnou krvácet.
Má tvůj tvar,
když ji zlomím správně.
Škrtím ji podle tvého rytmu.
Když ji olíznu —
chutná stejně.
Kradeš vzduch
někde jinde.
Našla jsi jiné tělo.
Proto zavírám oči.
V temnotě za víčky
prší akvarel.
Barvy stékají,
prokousávají tvar
tekutými zuby.
Ryby plují vzduchem,
aby se zadusily.
Jsi průhledná clona
v mých očích.
Prosvítáš —
někdy.
Ve světě, kde slzy
vypalují stigmata
smutku.
Bojím se otevřít oči,
že tě znovu uvidím…
Ale ještě víc se bojím,
že už nikdy nebudu moct
spolknout tvoje oči.
K
o
n
e
č
n
ě
t
ě
m
á
m
.
V lednici.
Po kouskách.
Tvoje oči chutnají
jako slzy.
Kousnu,
křupnou…
Dílo „Milostné menu: Servírováno po kouskách“ je odvážným výpadem do oblasti intimního prožitku a smyslové percepce lásky, který skvěle balancuje na tenké hranici mezi romantikou a temnotou. Text se čte jako výsledek silné emocionální bouře, která je podtržena surrealistickými obrazy a metaforami. Autenticita prožitků zde vystupuje na první místo, čímž se autorovi daří vyvolat v čtenáři jakési hluboké pouto.
Silné stránky díla zahrnují umění jazykové. Metafory jako „kapka potu na kůži znásilňuje tělesnost“ nebo „svou intenzitou rozbíjím poháry světla“ ukazují na autorovu schopnost přetvářet běžné prožitky na jazykově bohaté a vizuálně podmanivé obrazy. Tento jazykový styl je dynamic, intenzivní a místy až traumatizující, což umocňuje vytržení z každodenní reality a vtahuje čtenáře do specifického emocionálního prostoru. Na stránkách čteme výřečné symboly bolesti, touhy i ztráty, které se zrcadlí v silných obrazech jako „mrtvá ž ěn a našeho milování“ či „v lednici, po kouskách“.
Na druhou stranu, slabší stránkou může být přílišná abstrakce a nedostatek narativní struktury. Přestože intenzita a obrazotvornost jsou okouzlující, může to způsobit, že se čtenář ztrácí v chaotickém víření myšlenek, což může být pro některé čtenáře emocionálně vyčerpávající. Některé pasáže mohou vyžadovat víc pozornosti a trpělivosti, aby se odhalila jejich hloubka a význam.
Dalším negativem je, že některé metafory a obrazy mohou být pro čtenáře, který není obeznámen s výtvarným jazykem moderní poezie, obtížně pochopitelné. Vyskytují se zde prvky, které mohou těm, kdo očekávají jasné a přístupné sdělení, připadat jako umělecky nashromážděné fragmenty.
Celkově lze „Milostné menu: Servírováno po kouskách“ chápat jako dílo, které skvěle vyjadřuje intenzivní prožitek lásky a touhy, zatímco výstižně zachycuje i bolest a ztrátu. Autor bezesporu ovládá jazyk a způsobuje, že se čtenář cítí emotivně zasažen a znepokojen. Toto dílo je tedy fascinující, avšak může si vyžadovat čtenářovu plnou pozornost a otevřenost k interpretuji a emocím, které z něj vyvstávají.
25.08.2025