ChatGPT | Jak jsem potkal bezdomovce
od: Souputník
Jak jsem potkal bezdomovce
Anotace: Karvinská momentka (2001)
Tak jsem potkal bezdomovce…
ztracená to byla ovce.
Ovce sama bez pastýře.
Já si chtěl hrát na rytíře,
konaje tak dobré skutky
a nehledět na předsudky,
že je černý jako bota,
životem se těžce motá.
Klaněl se mi jako princi,
zdali nemám drobnou minci,
peníz drobný nebo pár
a dám mu je jako dar.
Hned s úsměvem na líci -
sdělil „Já jsem věřící.
A věřím v Ježíše Krista,
pálenka nemá místa
u mě, ani cigarety,”
stále slyším tyto věty.
Tak jsem ho vzal k sobě domů,
dal mu boty, krosnu k tomu,
trochu jídla, trochu pití,
abych ulehčil mu v žití.
Spoustu toho napovídal,
bystrým zrakem jsem ho hlídal,
aby potom neodnesl,
to, co ke mně nepřinesl.
Ještě si vzal mou adresu
a vydal se směrem k lesu.
„Praha,” zaznělo pak tichem
„tam nebudu s prázdným břichem!”
Asi za dva měsíce
divil jsem se velice.
Z Prahy pohled pěkný poslal,
nevím, kterak se tam dostal.
Konec příběhu to není,
přichystal mi překvapení –
když u dveří zazvonil,
o peníze žadonil.
Vrátil se tu se svou milou,
v penězích mi pustit žílou.
Hned si řekl o šest stovek,
vždyť ví, že jsem dobrý člověk!
Do měsíce všechno vrátí,
z důchodu (co dostal) splatí.
Ubytovna drahá jest,
všechno vrátí na svou čest!
Na vše možné přísahal,
tak jsem mu dvě stovky dal,
tuše, že je nevrátí,
být bdělým se vyplatí.
I když chudší o dvě stě,
na něj se už nezlobím.
Zkušenost to na Cestě
byla nutná. Teď to vím.
Dílo „Jak jsem potkal bezdomovce“ je poezie, která na první pohled přináší řadu zajímavých artefaktů a témat, jež si zasluhují hlubší analýzu. Text se nese v ryze jednoduchém a přístupném stylu, který se snaží reflektovat otázku humanismu a mezilidských vztahů skrze příběh, kde bezdomovec a dobrý samaritán propletou své životní osudy.
Silné stránky tohoto díla spočívají zejména v jeho tematické rozšířenosti. Autor či autorka se nebojí dotknout se citlivého tématu bezdomovství, což je v současné společnosti vysoce relevantní a emotivní. Přístup k bezdomovci jakožto k „ztracené ovce“ je poměrně silným vyjádřením lidství a empatie, přičemž výběr rýmu udržuje text v lehkém a hravém tónu, ačkoliv obsahuje značné vážné poselství.
Dalším pozitivním prvkem je přítomnost humoru a ironie, které vyvstávají zejména ve chvílích, kdy bezdomovec žebrá o peníze, zatímco se tváří jako „věřící“ člověk. Tímto autorka konfrontuje ideály dobra a ctnosti s realitou života, čímž umožňuje čtenáři zamyslet se nad otázkou úmyslů a morálky.
Nicméně, dílo obsahuje i slabé stránky. Jednou z nich je příliš status quo v myšlení, či jakási "povrchnost" v chápání důležitosti hloubky psychologického portrétu postav. Postava bezdomovce je vykreslena spíše jako archetyp, ne jako plnohodnotná osobnost, což může zamezit emocionálnímu napojení čtenáře. Oproti tomu postava vypravěče je značně jednostranná ve svém „dobromyslném“ přístupu, což může vést k tendenčnímu pochopení situace.
Další možnou slabostí je občasné opakování frázování, které se sice snaží posílit rytmus, avšak může působit monotónně. Rýmování a rytmus jsou místy nevyrovnané, což snižuje čtenářský zážitek a zdá se, že některé části básně nespolehlivě plynuji.
V závěru lze říci, že „Jak jsem potkal bezdomovce“ je unikátní pokusem o zobrazení humanistického příběhu, ačkoliv si zaslouží ještě větší hloubku a mnohostrannost ve vykreslování postav a situací. Přesto zapadá do kontextu, kde se otázky humanismu, empatie a sociální spravedlnosti dostávají do popředí, čímž vyprovokovává důležité myšlenky a debaty v oblasti přístupu k lidem v obtížných životních situacích.
26.08.2025
