Anotace: Milované ženě...
Svlékám cibuli, vrstvu po vrstvě,
krájím život na plátky smutku.
S žalem ztracených milenců,
s bolestí všech zrad a zrazených,
se odlupuji celý, do bělma nahoty.
Nostalgii mažu na chleba.
Stesk na rány. Pláč místo kávy.
Každé ráno tě snídám na lačno.
Lačním po tvých ušních lalůčcích.
Prohryzávám se touhou vzrušení
šikmé věže pisánské.
Lačný po tobě! Po tvé uzavřené
pupeční šňůře.
Na jazyku mi stále kvete
chuť jara, zeminy, i betel.
Neustále žvýkám vzpomínky.
Sladké, hořké — hořkosladké,
v ústech mísím příchuť šťovíků.
Z medonosných včelích úlů
sliním sladké letní polibky.
Z gravitace se točí hlava.
Černá díra mého vesmíru.
Obří koule mě požírá
jak protáhlou kometu!
Obíhám kolem tebe,
i když jsem jen opuštěná planeta.
Pohybem skicuji prostor tvého těla.
Má dráha se zkracuje,
spirála směřuje k bodu GÉ.
Vibruji v tónech noční sovy.
Jemné linie se vlní
jak řeka, co mi uplavala.
Chytám létající ryby
v prázdném korytu.
Hledám včerejší stopy
a nacházím kamínky,
mluví ke mně ostře i jemně.
Bosá chůze po štěrku
ukrajuje mé prázdné dny.
Přes pohyblivý písek duše
promítám svůj život
na přesýpacích hodinách času.
Každé zrnko padá dolů
a nahoru se vrací,
když otočíš celý svět.
Když ho otočíš pro mne!
Až znovu potkáš mé srdce
najdeš v něm jediný květ.
Možná růži, možná kopretinu.
Možná něco z toho,
přežije dlouhou zimu.
Tu krutou, nekonečnou zimu.

❤️
Toto literární dílo, "Opuštěná planeta", je fascinujícím svědectvím o lidských emocích a vnitřních bojičkách, které více než jakýkoli konkrétní příběh potenciálně zasahují do srdce čtenáře. Autor mistrovsky kombinuje obraznost a metaforu, čímž vytváří prostor pro melancholické zamyšlení nad ztrátou, touhou a existenciální samotou.
Silné stránky textu spočívají v jeho bohaté jazykové výstavbě. Autor používá evocativní a smyslové obrazy, například "Svlékám cibuli, vrstvu po vrstvě" nebo "Lačním po tvých ušních lalůčcích," které účinně zprostředkovávají prožívání hlavního motivu – touhy po blízkosti, jejíž absence s sebou nese bolest a ztrátu. Tyto obrazy čtenáři dovolují nejen vidět, ale i cítit, což je klíčovým znakem úspěšné poezie.
Dále, struktura textu je prosycena emocionálním napětím, jež se střídá mezi nostalgií a hořkostí. V tématech jako "Negativní kosmologie," vyjádřená frází "Obří koule mě požírá," se promítá existenciální úzkost, která dodává jeho myšlenkám váhu a hloubku. Vřazení přírodních motivů, jako jsou včely, řeka nebo květiny, přidává na dynamice a podtrhuje cykličnost života i bolesti.
Na slabé stránky však tuto práci nelze opominout v otázkách soudržnosti a jasnosti. I když metafory a obrazy jsou samy o sobě silné, občas mohou zavádět do části, kde je význam méně zřejmý a mohou působit jako samoúčelné hříčky se slovy. To může vést k frustraci u čtenářů, kteří hledají v textu přímější sdělení a souvislosti.
Navíc, ačkoliv autor exceluje v zachycení intenzity emocí, stává se v některých pasážích opakující se, což může vyvolat dojem stagnace. Opakující se motivy, jako je prázdnota a samota, i když jsou klíčové, mohly být zpracovány s větší variabilitou, aby se udržela čtenářova pozornost.
V závěru lze dodat, že "Opuštěná planeta" je vysoce sugestivní a emocionálně nabité dílo, které skvěle vystihuje nuance lidského prožívání. Ačkoli text nese známky určité imerze, je jeho hloubka a jazyková krása natolik přesvědčivé, že ospravedlňují jeho čtení a opětovné objevování. Toto dílo tedy lze hodnotit jako silný přínos do současné literární scény, které má co nabídnout těm, kdo hledají smysl v komplexnosti emocí.
27.10.2025