od: Jan.Makotřas
Anotace: Nepohádka o drobných životních patáliích
Jednoho krásného zamračeného dne začaly Peterssona tlačit brýle. Sundal je, dlouze je zkoumal a znovu nasadil. Pořád tlačily.
„Se začaly zmenšovat nebo co?“ si pomyslel.
Chvíli zkoušel sedět a nemyslet na to, ale brýle se mu bolestivě vrývaly do tváře; cítil, jak mu už dobrá polovina ochrnula.
Zděsil se.
Uvažoval: „Brejle se přece nemůžou jen tak zmenšovat!“ A pak mu bleskla ta myšlenka.
Zvětšuje se mu hlava!
Ta hrůza!
Co bude dělat?
Bude si muset koupit větší klobouky, to bylo první co mu prošlo.
No a ty účty za holiče! Větší hlava má větší plochu vlasů a to bude stát víc, zděsil se.
Netěžkne mu, když je větší?
Stoupnul si před zrcadlo, hlava se zdála trochu nahnutá na jednu stranu. Zkoušel si do ní šťouchat z boku prstem. Moc to nepomáhalo.
Zavolal Olssonovi. Že se mu zdá, bla bla bla. Olsson vzdychnul. Je pozdě a ať už jde Petersson spát, v kolik hodin si Petersson myslí, že Olsson vstává do práce? Uklidněn přítelem si šel Petersson lehnout.
V noci se mu zdály divoký sny.
Ráno Petersson vstane, otevře oči a nějak nemůže zaostřit, má nějakej divnej úhel pohledu nebo co, to je asi tím koňakem co před spaním vypil. Podlaha je nějak daleko, postel vidí jakoby zmenšenou a co to? vidí i sebe nějakýho menšího.
A pak mu to naráz docvakne, jak hlava narazí na futro.
Hlava se mu vznáší jako balón u stropu!
Zkouší natáhnout ruce, ale nedosáhne na ní, zkuste si chytit hlavu do rukou, když se vznáší dva metry nad váma.
Vstane, směšně vyskakuje a snaží se hlavu chytit. Nejde to. Musí si přistavit štafle.
A tehdy teprve začaly Peterssonovi drobné životní obtíže.

Dílo „Peterssonův problém“ se vyznačuje originálním a humoristickým přístupem ke každodenním obtížím, přičemž centrální motiv – Peterssonova ztráta kontroly nad svou vlastní hlavou – slouží jako metafora pro pocit bezradnosti v konfrontaci s realitou. Tento absurdní aspekt situace je stejně komický jako alarmující, což vytváří pozoruhodný kontrast, jenž textu dodává na zajímavosti.
Jednou z hlavních silných stránek tohoto literárního díla je jeho schopnost vtipně a zároveň zdrcujícími obrazy nahlížet na existenciální obavy jednotlivce. Peterssonova obava z „zvětšení“ jeho hlavy a tím pádem i jeho životních nákladů (na klobouky a holiče) metaforicky představuje ještě širší téma – strach z neovlivnitelného růstu zodpovědnosti nebo očekávání od společnosti. Humor zde figuruje jako nástroj, jenž zmírňuje vážnost těchto témat a činí je přístupnými.
Další pozitivum tohoto textu spočívá v autorově schopnosti pracovat s jazykem a rytmem vyprávění. Dialogy, jako například Peterssonova konverzace s Olssonem, jsou věrohodné a přirozené, což přispívá k realistickému vykreslení jejich přátelství. Styl psaní je lehký a čtivý, s vtipnými pasážemi, které nabízejí poetičnost v kombinaci s absurdními prvky každodenního života.
Na druhou stranu, slabou stránkou díla je, že se některé situace mohou jevit pouze jako „nápady“ bez hlubšího rozvoje. V určitém momentu příběhu se zdá, že absurdní situace se opakuje, ačkoli se nabízejí zajímavé výchozí body pro další rozšíření nebo prohloubení psychologického rozměru postavy. Peterssonova vnitřní monologie, která by mohla poskytnout více pohledu na jeho myšlenkové procesy, zůstává na okraji.
Kromě toho by bylo zajímavé prozkoumat, jak Peterssonovy „drobná životní obtíže“ ovlivňují jeho interakce s okolím a jak se vyrovnává se svým novým stavem. Tento aspekt zůstává v rámci textu nedostatečně prozkoumán, což může vést k pocitu, že potenciál příběhu není plně využit.
Celkově „Peterssonův problém“ přináší čtenářům nejen grafické ztvárnění absurdity každodenního života, ale také humornou reflexi nad individuálním pocitem bezmoci v rychle se měnícím světě. Dílo je tak jakousi satirou na zdánlivě každodenní starosti, které nabývají na významu v kontextu vnitřních bojů jednotlivce.
29.10.2025