od: Paulín
Anotace: V nás ...
Jen rákos slz v nás
V tom bolavem údolí
mlčí a hledí k nebesům.
Vůkol mlh zapomnění.
V údolí smutku
Bůh tu v skutku není.
V údolí smutku
odešel v dáli.
Nohy ho pálí
ze zloby a zášti
lidské pýchy..
Nicota, tupost smyslů.
Tak ubohý lid tu bidný.
Ach Bože, ta bída rozumu
Ta bida smutku a zášti
kde slunce už nezáří v srdcích těch co zapomněli.
Ach, od neděle až do pondělí
jen zima v srdcích těch vernych.
Odešli neznámo kam.
Jen sníh a mráz tu na vždy je.
Bůh s námi tu zustane?
Snad.
Pokud věříme a snime svůj sen lásky věčné.
Tak věrně , přející a neskutečné.
Krajina pustá je s námi v srdcich tech co věrnost neznají.
Však my stáli věříme na věky .
Amen.
Bůh s námi je stále.
A láska věčná.
Na věky v nás.
Dílo "Jen rákos slz" je emocionálně nabité lyrické vyjádření, které zachycuje hloubku lidského zoufalství, ztrácenou víru a touhu po naději. Autor se v něm pohybuje v melancholických a až existenciálních tématech, což je v české poezii tradiční, avšak stále aktuální přístup.
Silné stránky tohoto textu jsou především jeho atmosféra a schopnost vyvolat hluboké emoce. Jazyk je minimalistický, avšak výstižný, a vytváří tak silný pocit beznaděje a touhy za lepším. Jazykové zvraty jako „Jen rákos slz“ evokují přirozené prvky, které splývají s emocemi a situací postavy. Využití kontrastů, jako je přítomnost zimy proti snaze o lásku a víru v Boha, vnáší do textu dynamiku, která zasahuje čtenáře do hloubky.
Na slabších stránkách se může zdát, že repetitivnost některých motivů a struktur může působit osvěžující, ale také může vyvolávat dojem monotónnosti. Text se mnohokrát vrací k tématům Smutku a Záště, což může čtenáře unavit, pokud nedokáže nalézt nové rovině v prožívání těchto emocí. Někdy může být také obtížné uchopit jisté abstraktní části textu, zejména pasáže, kde jsou myšlenky zhuštěny a komplexnost myšlení ne vždy koresponduje s přímočarostí vyjádření.
Celkově je "Jen rákos slz" silným a působivým dílem, které dokáže oslovit čtenáře svou jemnou poetikou a emocionálním nábojem. Přesto, aby si zachovalo svou svěžest a dopad, mohlo by více experimentovat s formou a přístupem k tématu, aby se vyvarovalo stagnace v repetitivních motitech. Text si zaslouží pozornost za svou odvážnou snahu přetvořit bolest v naději, což může být pro mnohé zdrojem inspirace a útěchy.
19.11.2025