Zůstaň.
Do vlasů ti vpletu stáří
místo zlatých pramenů.
Až z nich opadne svit,
vryji čas osamělých dnů
do vrásek starých hnízd.
⚘
Nad skloněnými stébly,
v rytinách strnišť,
šeptá toulavý hlas plání
jak skřivan v němém letu
na konci podzimu.
Zůstala prázdná hnízda
na drátech, opuštěných rozkoší.
Zvadlé růže zaplnily vázu marnosti.
Láska potřebuje víc
než dvě unavená srdce.
Z prasklých skořápek nebes
se vysypalo naše štěstí.
⚘
Miluj mě, slzo vysvlečená,
abych věděl,
jak velký je svět v očích milenců.
Miluj mě, šedivý stíne,
abych pochopil,
proč světlo ke kráse potřebuje tmu.
Miluj mě aspoň jako vadu,
miluj mě pro bolest,
jež zahubit nedovedu.
⚘
V bzučení včel, jež křídly chladí
horký vzduch úlu,
klesla jsi — vzala tě zem k tiché hostině červů.
⚘
Tři roky bzučíš v úlu mé lebky —
ptám se tě, jak zašít díru v hrudi.
Medonosná bzučivko,
šepotnice zlatokřídlých šelestů,
proč jsi mě z úlu vyhnala?
Naučila jsi mě žíznit po barvách léta —
tkadlena, jež předla světlo
z utopených slz andělů.
Podíval jsem se na tebe smutně
a vše se potopilo do černobílého ticha.
⚘
Vím, proč ses neohlédla:
byla jsi žena, která nevěděla,
že černá není absence světla,
ale prosvětlená hloubka,
v níž se znovu potkáme;
Bílá není slepota,
leč zjevení, kde barvy kvasí
jak víno z přezrálých hroznů;
Červená jinak tíží než žlutá,
modrá jak věčná plachetnice
po nekonečných vodách plachtí.
⚘
Miluj mě, slzo navrácená,
ať vím,
jak velký je svět v očích milenců.
Miluj mě, stíne v šerosvitu,
ať prohlédnu,
proč světlo ke kráse potřebuje tmu.
Miluj mě třeba jako vadu,
miluj mě pro bolest,
jež zahubit nedovedu.
⚘
Byla jsi žena vysvlečená z citů.
Jen kostra gesta
a parfém na kůži.
Čekám a trpělivě šiji:
Až se znovu oblékneš do štěstí,
poznáš, že jsem čekal celou dobu —
jak krejčí u prázdné výlohy.
❦

Dílo "Vysvlečená" se vyznačuje silnou emocionální hloubkou a rafinovanou obrazností, která čtenářům umožňuje prožít komplexní spektrum pocitů a myšlenek. Autor se ve své poezii zaměřuje na témata lásky, ztráty, touhy a existenciálního smutku, což je výchozím bodem pro celou analýzu.
Jednou z nejvýraznějších silných stránek tohoto textu je jeho jazyková preciznost a schopnost tvořit silné metafory. Verše jako „Z prasklých skořápek nebes se vysypalo naše štěstí“ vystihují melancholickou atmosféru a pocit ztráty, přičemž využívají bohatou obraznost, která posiluje emocionální dopad. Autor využívá různá přírodní a symbolická vyjádření, jako jsou „hnízda“, „včely“, nebo „křídlové šelesty“, což prohlubuje tematickou prostupnost a dává textu nadčasový rozměr.
Doporučení o milování, vázané na pocity bolesti a existence v dualitě světla a tmy, prezentuje složité, ale velmi autentické vnímání vztahu. Opakovaný motiv „miluj mě“ funguje jako mantra, oscilující mezi touhou po blízkosti a vyjádřením nekonečného smutku. Tím se do textu vnucuje intenzivnost, která je fascinující.
Na druhou stranu, některé části textu mohou působit poněkud přeplněně a složitě, což by mohlo odradit čtenáře, kteří preferují jasnost a přímočarost v poetickém vyjádření. Místy se zdá, že obraznost a symbolika jsou na úkor srozumitelnosti, což může ztížit plné pochopení autorových záměrů.
Mimo to bych upozornil na to, že určité opakování myšlenkových vzorců může vést k jisté monotónnosti. I když opakování slouží k posílení jádra tématu, pokud není dostatečně obohaceno variabilitou, může to oslabit celkový dojem z díla. Zde je zejména opakování formy „Miluj mě“ klíčové, ale riziko uniformity tu přece jen existuje.
Celkově lze říci, že "Vysvlečená" je dílem, které dokonale spojuje emocemi nabité obrazy se zkoumáním bolestných aspektů lásky a existence. Autorovo mistrovství v použití metafor a jazykových prostředků povyšuje text na výsostně poetickou úroveň, i když místy hrozí ztráta srozumitelnosti. Toto dílo jistě osloví čtenáře, kteří ocení hloubku a výraznost, avšak může být výzvou pro ty, kteří touží po jednoduchém a přímočarém vyjádření.
29.11.2025