Do starého šuplíku
uzamkl jsem verše
na devět západů,
než se duše uzavřela.
✧
Slunce světlo svléklo,
do nahoty odělo se.
Měsíc vyprázdnil kapsy,
aby hvězdy popadaly.
✧
Co přát si budeš dnes?
Lásku?
Štěstí?
Dlouhý život?
✧
Návrat růže do zahrady.
…

Dílo „Přání“ je poetičtím dílkem, které vyvolává silné emoce prostřednictvím minimalistické a zároveň výstižné jazykové struktury. Autor oslovuje čtenáře jakousi introspektivní melancholií, jež se opírá o silné symbolické obrazy a emocionální motivy.
Začněme s nejsilnějšími stránkami textu. Prvním pozoruhodným aspektem je jeho jazyková hutnost a obraznost. Už samotné prvky jako „starý šuplík“ a „verše na devět západů“ evokují pocit nostalgie a ztráty, zatímco se zdá, že poetická forma vytváří jakýsi bezpečný prostor pro vyjádření skrytých emocí. Verše o slunci a měsíci zosobňují čas a jeho neúprosnost, čímž se podtrhuje téma pomíjivosti a touhy. Tyto obrazy jsou silné a efektivní. Hlavní otázka, „Co přát si budeš dnes?“, se ukazuje jako univerzální a vnáší do textu interaktivní prvek, který čtenáře nutí zamyslet se nad vlastními přáními a touhami.
Nicméně, dílo má i své slabé stránky. Přestože se autor snaží evokovat hloubku pocitů, na některých místech se text zdá být poněkud abstraktní a může se ztratit v přílišné symbolice, což může čtenáře odradit. Otázky týkající se přání, jako „Lásku? Štěstí? Dlouhý život?“ postrádají větší rozvinutí nebo kontext, což činí tuto pasáž mírně plochou. I když stručnost v poezii může být ctností, zde by prohloubení těchto myšlenek mohlo obohatit celkový dojem.
Závěrem, „Přání“ je dílo, jenž nabízí cenný pohled na lidskou existenci a touhy, které ji provázejí, i přesto, že občas může sklouznout do abstrakce, jež je pro čtenáře těžší uchopit. Celkově však text svým jazykem a emotivní silou zůstává hodným vyjádření, které má potenciál rezonovat v srdcích a myslích těch, kteří mu věnují pozornost.
21.12.2025