od: Jan.Makotřas
Anotace: PF 2026
Seděl a civěl do prázdna.
Ne obrazně, ale naprosto, úplně a zřetelně. Civěl do prázdna, protože nic než prázdno neexistovalo.
A prázdná byla i jeho mysl.
Ale pak, na okraji mysli a v koutku oka se začala zhmotňovat.
Myšlenka.
Rostla.
Byla větší a větší a on si uvědomoval, že je skvělá.
Dokonalá.
Věděl to hned, ačkoliv to všechno bylo tak rychlé. Přerůstala jeho samotného, a to bylo co říct.
Rostla a přerůstala všechno do té doby myslitelné, brala s sebou světy, vesmíry.
A pak. Znáte to.
Nějaké malé vyrušení, pufff, a byla pryč.
Utekla mezi prsty, ještě dřív než jí stačil v mysli vyslovit.
A pak ho pomalu napadla myšlenka taková malá, shrbená, tuctová.
Taková, jakou by měl každý průměrný tvor. A on přitom nebyl průměrný, to ne, to věděl moc dobře.
Ale vcelku fungovala. Takže proč ne?
I když to nebylo nic srovnatelného s tou první dokonalou myšenkou.
Co se dá dělat.
A tak stvořil nebe a zemi. A stvořil světlo a stvořil nebeskou klenbu a oddělil vody od vod.

Text „Dokonalá myšlenka“ je stylizovaným, ničím neomezeným experimentem se slovy a myšlenkami, jehož „hlavní postava“ (a v podstatě i autor) se ocitá v existenciální krizi. Autor bravurně využívá minimalistické vyjadřování, což vyžaduje od čtenáře trpělivost a porozumění.
Silné stránky díla tkví v jeho schopnosti zobrazit bouřlivé myšlení postavy, která se propadá do prázdnoty a následně se pokouší o vytvoření něčeho „dokonalého“. Popisenská rovina je nápaditá, neboť čtenář může cítit, jak se proces myšlení odehrává v reálném čase. Tato dynamika vytváří napětí a dává textu hloubku, neboť každá „dokonalá myšlenka“ představuje osobní vzkříšení, zatímco následná frustrace z její ztráty je univerzálně lidským pocitem.
Stylizace a obraznost textu jsou dalším kladem. Formální jazyk má rytmus a plynulost, což činí čtení příjemným. Například fraze „pufff, a byla pryč“ je účinná ve své jednoduchosti, zachycuje volatilitu myšlenkových procesů.
Na druhou stranu dílo má i slabé stránky. Struktura se může jevit jako poněkud nedotažená; zatímco tematická nosnost prvního části je silná, závěr se ztrácí v cliché narativu o stvoření. To může působit jako únik od původní hluboké myšlenkové roviny. Určitá nedostatečná rozvinutost postavy a jejích emocí také snižuje naléhavost textu; čtenář se s postavou nedokáže plně ztotožnit. Mnoho myšlenkových skoků zůstává nedostatečně vysvětleno, což může pro některé čtenáře znamenat ztrátu orientace v příběhu.
Celkově lze říci, že „Dokonalá myšlenka“ je působivým pokusem o prozkoumání psychiky a přetlaku myšlení, avšak její síla se mírně ztrácí ve formě narativu, který na konci nedokáže naplnit sliby obsažené v rozvíjejících se myšlenkových okamžicích. Je to dílo, které zasluhuje pozornost, neboť i v jeho nedokonalostech se skrývá důležitá reflexe o povaze lidské kreativity a fragility mysli.
02.01.2026